Trápí vás kýla?

Trápí vás problémy s kýlou? Nevíte, jak je možné je řešit, tápete kam se obrátit? Potřebujete poradit? Neodkládejte konzultaci s lékařem, navštivte svého praktického lékaře, který vás v případě potřeby předá do péče odborného pracoviště. Více o kýle v rozhovoru s primářem Chirurgického oddělení Chrudimské nemocnice MUDr. Vladimírem Ningerem, Ph.D.

Pane primáři, dočetl jsem se, že jedním z nejčastějších zákroků na chirurgických odděleních bývá operace kýly. Je tomu opravdu tak?

Ano, je to pravda. Podle dostupných statistik je v České republice ročně hospitalizováno s diagnózou kýly více než třicet tisíc lidí. Podíl mužů a žen je u tohoto onemocnění přibližně 85 procent k 15 procentům. Z těchto čísel vyplývá, že jedním z nejčastějších zákroků na chirurgických odděleních bývá právě operace kýly.

Jak vlastně kýla vzniká a proč jí trpí více muži než ženy?

Rozlišuje se několik druhů kýly a každá vzniká trochu jiným způsobem. V zásadě je možné kýly rozdělit na vrozené a získané. U kýly vrozené je příčinou vrozená vývojová porucha. Ta se nejčastěji projevuje neúplným uzavřením přirozené kýlní branky, tedy již existujícího otvoru v břišní stěně. Další skupinou jsou kýly získané, které vznikají rovněž v přirozených otvorech břišní stěny. Ty se ale rozšiřují až po narození a k vzniku těchto kýl vede zvýšení nitrobřišního tlaku. K tomu dochází např. v době gravidity, obezitou, úporným kašlem, zvracením, při obtížném močení atd. Na vzniku kýl se spolupodílí i méněcennost vaziva. U tříselných kýl u mužů je častější výskyt těchto kýl v porovnání s ženami dán vývojem varlat a jejich sestupem v době vývoje do šourku. Kýla může vzniknout i v oslabeném místě břišní stěny, nejčastěji v jizvě po operaci.

A liší se nějak příznaky začínající kýly u mužů a u žen?

Neliší. Každý člověk s touto diagnózou má prakticky stejné obtíže. Kýla se většinou projeví vyklenutím břišní stěny a místní bolestivostí. Prvním příznakem kýly ale může být její uskřinutí (tzn. situace, kdy obsah kýly, nejčastěji střevo nebo jiný orgán dutiny břišní, již nelze zasunout zpět do břišní dutiny a hrozí odumření uskřinuté části). Uskřinutí se projevuje velikými bolestmi často doprovázenými zvracením a zástavou odchodu plynů a stolice. Následky uskřinutí mohou být fatální, pokud není uskřinutá kýla včas léčena.

Má také na vznik kýly vliv věk člověka?

Kýla se objevuje u lidí všeho věku. Od malých dětí přes lidi v produktivním věku až po staré osoby. Samozřejmě že s přibývajícími roky dochází k ochabování svalstva, potažmo zhoršování kvality vazivových tkání, takže starší lidé bývají ke vzniku kýly náchylnější než mladí.

Můžete nám přiblížit, na koho by se měl pacient s těmito obtížemi obrátit a jak probíhá samotné vyšetření?

V případě, že člověka něco trápí, měl by nejdříve navštívit svého praktického lékaře. Ten ho pak odkáže na příslušné odborné pracoviště, kterým bývá nejčastěji chirurgická ambulance. K rozpoznání kýly pak postačí prosté klinické vyšetření, tedy zjištění potíží nemocného při rozhovoru a jeho následné vyšetření zahrnující např. prohmatání břicha, tedy vyšetření pohmatem. K doplnění a zpřesnění diagnózy může napomoci ještě CT vyšetření břišní stěny nebo vyšetření ultrazvukem.

Co se může stát, když budeme kýlu ignorovat a nebudeme ji léčit?

Nejpravděpodobněji se stane to, že se bude kýla zvětšovat, a pokud nedojde k jejímu uskřinutí, může s ní pacient žít vcelku bez problémů řadu let. U zanedbaných, a nikoli výjimečných případů se stává, že se dostaví nemocný s tříselnou kýlou, která dosahuje až ke kolenům, nebo má břišní kýlu takových rozměrů, že se větší část střeva nachází v kýlním vaku mimo dutinu břišní. U takto rozsáhlých kýl je léčba podstatně složitější než u kýly menší. Po operaci pak hrozí nemocnému komplikovaný pooperační průběh zejména proto, že při operaci je náhle zpět do dutiny břišní navrácen velký objem tkání, a to může způsobit zejména dechové potíže. Hrozí ale i jiné problémy, např. komplikovanější hojení operační rány, a je zde vyšší riziko opakovaní kýly, tedy její recidivy. Všichni lidé s podezřením na kýlu by tedy neměli otálet a měli by vyhledat odbornou pomoc. Kýla se nikdy sama nevyléčí a její neléčení může mít, jak už jsem říkal, fatální následky.

Dá se kýla léčit jinak než operativně?

Nedá, žádná konzervativní metoda léčby nevede k trvalému vyřešení kýly.

Existuje vlastně nějaká účinná prevence proti kýle?

Přesná příčina vzniku kýly není známá, a účinná prevence tak neexistuje. Lidé, kteří mají fyzicky náročné zaměstnání, jsou obézní, nesportují a žijí nezdravým životním stylem, mohou být ke vzniku kýly náchylnější. Ostatně tito lidé jsou více náchylní k celé řadě dalších onemocnění.

Myslím si, že je obecně známo několik druhů kýly - jako tříselná, pupeční nebo kýla v jizvě. Dá se říci, která z nich je pro člověka nejnebezpečnější?

Každá kýla, která je dlouhodobě neléčená, je nebezpečná a může být příčinou komplikací. V nevelkém procentu případů se vyskytují kýly i na místech, třeba ve svalovém dně pánevním, kde kýla není patrná, nemocný o ní neví a prvním příznakem může být až její komplikace v podobě uskřinutí. Někdy se potom přesná diagnóza zjistí až na operačním sále a je překvapením i pro operujícího chirurga.

Jaké dnes existují možnosti léčby a které z nich jsou nejpoužívanější?

Jedinou účinnou léčbou kýly je operace. Cílem operace je vždy navrácení kýlního obsahu (nejčastěji střeva) zpět do dutiny břišní a uzavření kýlní branky, která se v zásadě operuje dvěma hlavními přístupy - a to buď otevřeně, nebo laparoskopicky. Technika operací, stejně jako typy používaných materiálů, se neustále vyvíjí a detailní popis je jistě nad rámec této diskuse. Obecně lze říci, že v současné době je příklon k tzv. technice bez napětí, kdy se k uzávěru kýlní branky, což je nejpodstatnější moment celé operace, používají různé druhy síťek - záplat. Ani v dnešní době ale neexistuje žádná technika výkonu, která by nebyla spojena s určitým rizikem recidivy. Současné metody operací ale toto riziko eliminují na minimum.

Jako jednu z používaných metod jste zmínil laparoskopii. V čem je u operací kýly tato metoda výhodná?

U laparoskopických operací (miniinvazivní operační techniky) je obecně velkou výhodou jejich šetrnost vůči pacientovi, krátká doba rekonvalescence a pochopitelně i velice malé jizvy. Nevýhodou tohoto postupu je to, že je obtížnější pro operujícího chirurga a je finančně nákladnější.

V dnešní době se stále častěji provádějí operativní zákroky v lokální anestezii než v celkové narkóze. Jak je tomu u operací kýly?

Opět je přístup různý a liší se případ od případu. Někdy je zapotřebí, aby bylo pacientovo tělo zcela uvolněné, a toho dosáhneme pouze celkovou anestezií. Závažné operace kýly jsou téměř vždy prováděny v celkové narkóze a menší zákroky pak ve spinální nebo místní anestezii. Vhodná metoda anestezie je zvolena vždy s ohledem na konkrétního pacienta po dohodě operatéra s anesteziologem.

Zmínil jste se o používání síťek při léčbě kýly. V čem spočívá jejich význam?

Tato pomůcka pomáhá zpevnit postižené místo natolik, že riziko opakovaného vzniku kýly je velice malé. Síťka má funkci jakési záplaty, která je speciálními nitěmi nebo jinými fixačními prostředky připevněna k okolním tkáním, čímž snižuje napětí v místě průniku kýly. Po čase síťkou proroste vazivová tkáň a nahradí tak tu část, která v místě chyběla a vznik kýly umožnila.

Jak dlouho samotná operace trvá?

Pokud jde o standardní operaci tříselné kýly, trvá operace 30-45 minut. Délka operace je však přímo závislá na operačním postupu, velikosti kýly a případných komplikacích. Může trvat 20 minut, ale i několik hodin.

A kdy může jít pacient po zákroku domů?

Většinou chodí pacienti domu do 48 hodin po operaci. U operací břišní kýly však může být délka hospitalizace týden i déle. Záleží pouze na stavu pacienta, kdy mu zdravotní stav umožní odejít do domácího ošetřování.

Mají pacienti po operaci nějaká trvalá omezení, nebo lze po doléčení pokračovat např. ve fyzicky náročné práci?

V naprosté většině případů nemají pacienti žádná trvalá omezení. Důležitá je především rekonvalescence, v průběhu které není vhodné, aby se nemocný fyzicky přetěžoval, a to po dobu, kterou mu doporučí jeho lékař.