Přejít na obsah stránky | Klávesové zkratky | Hlavní strana | Mapa stránek | Vyhledávání | Přejít na hlavní navigační menu

9. Červenec 2018

Zdravotní péče u seniorů v pobytových zařízeních

V současné době je naše společnost pod vlivem celosvětového fenoménu stárnutí populace. Jde o nezvratný, univerzální a druhově specifický biologický proces. Stárnutí je poslední fázi ontogeneze, přičemž jde o důsledek individuálních funkčních a morfologických involučních změn, které probíhají druhově specifickou rychlostí s výraznou interindividuální variabilitou a vytvářejí stařecký genotyp. Dochází k poklesu funkční rezervy orgánů s následnou poruchou adaptace na měnící se podmínky vnitřního i zevního prostředí a k častým dekompenzacím staršího jedince. 

Prim. MUDr. Katarína Bielaková, Ph.D.

Uznávaná kvalifikovaná lékařka a specialistka na geriatrii. Absolventka Lékařské fakulty Univerzity Komenského v Bratislavě s atestací z geriatrie a se specializační atestací z vnitřního lékařství. Do její bohaté praxe patří například působení v Geriatrickém centru Krajské nemocnice Pardubice či na Klinice interní, geriatrie a praktického lékařství Masarykovy univerzity v Brně, kde působí jako odborná asistentka. Věnuje se pedagogické činnosti a v rámci pravidelného sebevzdělávání se aktivně účastní mnoha seminářů a specializovaných workshopů. 

 

V roce 2064 předpokládáme nárůst podílu seniorů až na 33,3 % populace

V praxi se řídíme věkem kalendářním. Nevýhodou je, že nepostihuje individuální rozdíly a odlišnost rychlosti změn procesů, které stárnutí provázejí. Právě proto se odděluje biologický věk, který postihuje konkrétní míru involučních změn daného jedince. Když se podíváme na demografickou prognózu české populace, v roce 2016 senioři mohli tvořit 18,8 % populace České republiky. Projekce obyvatel o 50 let později v roce 2064 předpokládá nárůst podílu seniorů až na 33,3 % populace České republiky, což představuje 3,05 milionu osob.

Kvalita života seniorů

Proces stárnutí je spojený s vyšší nemocností, s výskytem chronických onemocnění, s poklesem zdatnosti a odolnosti vůči stresorům a s opakovaným selháváním při zátěži. Dále se prodlužuje doba rekonvalescence, to vše vede k poruchám soběstačnosti a změně kvality života.

Pro starší populaci jsou charakteristické atypické projevy nemocí, které limitují správnou diagnostiku a následně ovlivňují terapii, dále tendence k multimorbiditě, chronicitě a ke komplikacím. Průměrný senior ve věku nad 85 let má 3,5 diagnózy. Řada nemocí se ve starším věku projevuje minimálně (mikrosymptomatologie) nebo jenom jedním příznakem (monosymptomatologie), případně klinikou, která je charakteristická pro jiný orgán. Významný je koncept neurologicko-psychiatrické symptomatologie, kdy mozek seniora reaguje jako první na změny způsobené základním onemocněním. Významná je kumulace nemocí, dochází k řetězení příznaků, jehož následkem může být letální komplikace. Následkem změn ve stáří je zvýšené riziko poklesu soběstačnosti seniora s částečnou nebo plnou závislostí na okolí.

Prim. MUDr. Katarína Bielaková, Ph.D.

Onemocnění srdce nejvíce navyšuje mortalitu seniorů

Mortalita u seniorů je podmíněna zejména kardiovaskulárními onemocněními, kam patří ICHS, infarkt myokardu, CMP, ICHDKK. Za zásadní považuje geriatrie koncept geriatrického funkčního hodnocení (CGA – comprehensive geriatric assessment), které hodnotí seniora z kontextu více pohledů, a to nejenom somatického, ale i psychického a sociálního.

Není péče jako péče

Co se týká zdravotního stavu seniorů, pokud je jejich stav stabilizován, je vhodné preferovat domácí prostředí (při zajištění pomocí služeb domácí péče). Praktický lékař je často označován za geriatra první linie, přičemž právě senioři spotřebovávají většinu jeho času. 

Nutnost správné geriatrické péče

Pokud dochází k dekompenzaci zdravotního stavu, je již nutná hospitalizace, přičemž pro křehké, dekompenzované a multimorbidní seniory je výhodné využít péči na specializovaných klinikách, a těmi jsou geriatrické kliniky a geriatrická oddělení nemocnic a gerontopsychiatrie. Pokud je nutno seniora umístit do dlouhodobé ústavní péče – domovy pro seniory – je nutno pamatovat na to, že geriatrický hospitalismus může vést k imobilizačnímu syndromu, který může mít za následek až úmrtí seniora.

Umístnění seniora do pobytového zařízení může vést k adaptační krizi, přičemž adaptace na nové prostředí velmi závisí na tom, zda senior přichází do nového prostředí dobrovolně. Zejména při nedobrovolném přechodu do institucionální péče je starý člověk vystaven velké zátěži (negativismus, apatie, agresivita) a fáze odporu, fáze zoufalství a apatie může vyústit dokonce až v úmrtí (smrt z maladaptace). Umístnění seniora do zařízení dlouhodobé péče musí být tedy opodstatněné.

Se seniory je spojena celá řada tzv. geriatrických syndromů, které mají multifaktoriální etiologii a chronický průběh, vedou k poklesu soběstačnosti seniora, přičemž léčba není jednoduchá. K nejvýznamnějším z hlediska výskytu i nákladů patří poruchy hybnosti, pády a demence. Ty vedou nejčastěji k nesoběstačnosti a dlouhodobé institucionální léčbě. 

Rehabilitace jako neodmyslitelná součást celého procesu

Zcela zásadní úlohu u seniorů s poruchou soběstačnosti hraje rehabilitace, přičemž cílem je minimalizovat důsledky zdravotního postižení a zlepšit sebeobsluhu. Zařazujeme sem jednak  
fyzioterapii, fyzikální léčbu, ergoterapii (obnovení soběstačnosti v běžných denních činnostech), kognitivní rehabilitaci (rehabilitace řeči, procvičování paměti…), sociální rehabilitaci (vzdělávací a aktivizační činnosti, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím). Samozřejmostí by mělo být používání kompenzačních pomůcek, úprava prostředí a bezbariérovost. 

Cílem fungování systému zdravotně sociální péče by mělo být udržet seniory co nejdéle v jejich vlastním domově, se zachovalou soběstačností. Zcela zásadní je spolupráce praktických lékařů, specialistů a kvalitní dostupné sítě terénních služeb.

MUDr. Katarína Bielaková, Ph.D.