Přejít na obsah stránky | Klávesové zkratky | Hlavní strana | Mapa stránek | Vyhledávání | Přejít na hlavní navigační menu

28. Červen 2013

Nová implantační technika s použitím intravenózních portů Celsite® ECG

Celsite® byl prvním portem s tvarem „delta“ umožňujícím snadné zavedení bez velkého řezu, což přináší pacientům větší komfort.

Divize Aesculap patří k prvním výrobcům na světě vyrábějícím implantabilní podkožní porty.  Od roku 1986 je dodává pod značkou Celsite®.  Továrna na výrobu portů leží blízko francouzského městečka Poitiers a byla jednou z prvních, která začala porty vyvíjet a následně i sériově vyrábět. V současné době patří porty Celsite® mezi ty nejprodávanější, a to zejména pro svou kvalitu, která je neustále zdokonalována.  

Typy portů

V průběhu vývoje  se začaly porty rozlišovat na venózní, arteriální, pleurální, peritoneální atd. V současnosti se zkoušejí nové inertní materiály. Velký důraz je kladen na zdravotní nezávadnost (materiály nesmí obsahovat latex, ftaláty) a na kompatibilitu s MRI vyšetřením. Celý systém komůrky i katetru musí být pro pacienta bezpečný. U komůrek se klade důraz na lehkost, pevnost, velikost a anatomický tvar. Katetry musí vždy splňovat vysoké požadavky na pružnost, celistvost a snadnost zavedení do cévy. Lékař, který provádí implantaci, si může vybrat z celého spektra podkožních portů značky Celsite® nejen podle indikace použití, ale i podle typu pacienta.

 

Technika zavádění portů podle dr. Hellersteina

Co se týče techniky zavádění podkožního portu, je u nás nejpoužívanější Seldingerova metoda. Ta funguje na principu použití vodicího drátu, po kterém je následně zaveden katetr. A právě u této techniky dochází nyní k inovaci  - implantabilní venózní porty Celsite®   ECG lze zavádět za pomoci monitoringu křivky EKG. Přestože byla technika - tzv. intravazální elektrokardiografie (IEG) - popsána již v roce 1949 dr. Hellersteinem, své využití nachází u implantabilních portů až v poslední době. Principem je  přenos elektrického signálu speciálně upraveného kovového vodiče, který se chová jako externí elektroda v EKG. Díky této vlastnosti lze konec katetru velmi přesně umístit do lokalizace vena cava superior a pravé srdeční síně. Výhodou je jednoduchost a bezpečnost techniky. Při zavedení portu pod kontrolou EKG dochází navíc k eliminaci záření skiaskopie, které většina pracovišť standardně používá při implantacích portů. Navíc tato technika pomáhá diagnostikovat případné poruchy srdečního rytmu pacienta.

           

Čím se tedy tato technika liší od klasické Seldingerovy techniky?

Po zavedení vodiče a katetru do žíly je vodič jednorázovým EKG kabelem napojen přes převodník na snímač, další svody jsou umístěny standardně na hrudníku pacienta. Při postupném zavádění katetru s vodičem směrem k srdci sledujeme změnu křivky na monitoru EKG. Při správné lokalizaci konce katetru, což je místo spojení vena cava superior a pravé srdeční síně, dochází na křivce elektrokardiogramu k výrazné elevaci vlny P. Tím lze velmi přesně (ve více než 90 procentech případů) lokalizovat správné umístění konce katetru. Lokalizace špičky katetru je důležitá právě u implantabilního portu, neboť ten bývá zavedený v těle pacienta často i několik let. Pokud je po implantaci špička katetru od srdce dále, než by měla být, může nastat poškození cévní stěny. Naopak pokud je zaveden příliš hluboko v pravé síni, může dojít k poškození srdeční chlopně pacienta. I tato technika má své limity. Nemůže být např. použita u pacientů s implantovaným pacemakerem, fibrilacemi síní nebo flutterem. U těchto pacientů totiž nedochází ke změně křivky EKG tak, jak byla popsána, takže nelze katetr s jistotou správně umístit.

 

Implantační technika s použitím portů Celsite® ECG se v některých zemích západní Evropy používá již standardně. Nejvíce zkušeností s ní mají v Belgii, kde je tímto způsobem zaváděna nejen většina venózních implantabilních portů, ale i PICC katetrů a dialyzačních katetrů. Věříme, že po zvládnutí této techniky i v našich zemích bude implantace portu nejen rychlejší a levnější, ale také bezpečnější pro pacienty i pro zdravotnický personál.

MVDr. Martin Štěpánek
divize Aesculap

Čtěte také

Hydrocefalus je onemocnění charakterizované patologickým nahromaděním mozkomíšního moku (likvoru) v mozkových komorách. Vzniká v důsledku poruchy v dynamickém systému tvorby, proudění a vstřebávání mozkomíšního moku. Termín hydrocefalus vznikl spojením řeckých slov „hydro“ – voda a „kefalé“ – hlava a první zmínky o něm pocházejí z dob Hippokrata, Vesalia či Galéna. Teprve v roce 1768 je však hydrocefalus popsán jako nemoc Robertem Whyttem a bližší náhled na toto onemocnění ozřejmili Magendie a Luschka, kteří popsali jak kompletní anatomii likvorových cest, tak i tvorbu a tok mozkomíšního moku s jeho následným vstřebáváním.

13.07.2018
Chirurgické obory

Společnost B. Braun představila unikátní projekt, který zefektivňuje průběh léčby pacienta s kolorektální diagnostikou bezprostředně čekajícího na operační výkon.

18.06.2018
Chirurgické obory

Hemoroidy, rektokéla, prolaps a karcinomy rekta byly ústředním tématem mezioborového setkání proktologů, urologů a gynekologů 10.−11. května v Dříteči pod Kunětickou horou. Živě přenášených operací ze sálů Pardubické nemocnice se účastnili přední čeští i zahraniční operatéři.

18.06.2018
Chirurgické obory