Kde se zrodila myšlenka uspořádat nutriční kurz formou soutěže?
Se vzdělávacími akcemi, které těží nejen z přednášek lektorů, ale také ze zkušeností účastníků, máme společně s kolegy roky zkušeností. A tak přirozeně vznikla myšlenka, vnést do toho i soutěžní prvek.
I s podobnými soutěžemi?
Ne, soutěžní prvek jsme zkoušeli poprvé. Byl to takový experiment a musím přiznat, že to také bylo organizačně velmi náročné. Kromě přednášek jsme připravili na první den deset, na druhý den tři stanoviště, ve kterých deset týmů z různých nemocnic z celé České republiky řešilo různé případy týkající se nutriční podpory pacienta.
V týmech nejsou jen nutriční terapeuti, ale také doktoři z různých oborů, zdravotní sestry… Proč jste zvali takto rozmanité skupiny?
Nutriční terapie je specifická tím, že jde napříč obory. Já osobně jsem intenzivista, trávím 80 % svého času na intenzivní péči a 20 % na ambulanci domácí nutriční podpory. V rámci Všeobecné fakultní nemocnice jsem zván na různá konzilia, nejčastěji neurologie, chirurgie, hematologie. Takže je vidět, že se nutrice opravdu týká různých oborů a podle toho jsme také připravovali kurz a snažili se vytvořit různé situace.
Jaké například?
Nutriční péče se v podstatě dá pojímat jako řešení různých případů, tedy kazuistiky, ale také musí mít určité dovednosti. Proto jsme připravili stanoviště týkající se enterální i parenterální výživy, endoskopické pracoviště, simulaci zavádění centrálního žilního katétru, atd. Také máme připravenou kazuistiku edukace pacienta, kterou většinou provádí sestry a musí ji zvládnout během jeho hospitalizace. Musí tedy nejen léčit, ale také předávat informace. Ne každý na to totiž má přirozený talent.
Jak se týmům dařilo?
Musím říct, že se všem dařilo dobře. Máme šikovné zdravotníky.
