Přejít na obsah stránky | Klávesové zkratky | Hlavní strana | Mapa stránek | Vyhledávání | Přejít na hlavní navigační menu

8. Březen 2018

Jak dostat kvalitu do veřejných zakázek aneb hlavním kritériem výběrového řízení nemusí nutně být jen nejnižší cena

Umíte si prosadit právo mít náročné požadavky na kvalitu? Jakým způsobem si nastavujete subjektivního hodnocení? Nejen tyto, ale i mnoho dalších podstatných otázek z problematiky veřejných zakázek řešili účastníci semináře Jak prosadit kvalitu do procesu zadávání veřejných zakázek, který organizovala Aesculap Akademie. Na pár rad a tipů, jak si u veřejných zakázek obhájit kvalitu, jsme se zeptali pana Viktora Wendlera a pana Vladimíra Duchoně.

Viktor Wendler 

Ing. Viktor Wendler, MBA. Vystudoval na Západočeské univerzitě v Plzni a následně pokračoval ve studiu na Prague International Business School. V roce 2004 nastoupil do Fakultní nemocnice Plzeň, kde působil v několika funkcích. Od roku 2007 zde zastává pozici ekonomického náměstka.

V rámci své praxe ve FN Plzeň se mimo jiné podílel na konsolidaci nákupních procesů. Do jeho kompetence patřilo donedávna řízení všech klíčových nákupních útvarů FN Plzeň zaměřených na zdravotnické zásobování a oddělení investiční výstavby. Odpovídal i za zavádění nových postupů do nákupních procesů, především e-aukcí, a od roku 2009 patří do jeho kompetence i proces čerpání evropských dotačních titulů v rámci projektů IOP Ministerstva zdravotnictví ČR, respektive IROP MMR. 

 

Vladimír Duchoň

Ing. Vladimír Duchoň vystudoval management zdravotnických služeb Fakulty managementu VŠE. Po ukončení studia nastoupil v roce 2009 do Fakultní nemocnice Hradec Králové na pozici referenta Oddělení financí a analýz. Veřejným zakázkám se naplno věnuje od roku 2013, kdy přestoupil v rámci Fakultní nemocnice Hradec Králové na Oddělení veřejných zakázek, jehož je od roku 2014 vedoucím.

Jak vnímáte možnost subjektivního hodnocení nabídek?

 

Viktor WendlerVW: Ve vhodných případech považujeme subjektivní hodnocení nabídek za prospěšné. Například u materiálů, jejichž užitné vlastnosti nelze vyjádřit měřitelným parametrem, je subjektivní hodnocení jedinou možností, jak zajistit minimální potřebnou míru kvality. Tento způsob hodnocení využíváme také v případě výběru dodavatelů běžného spotřebního zdravotnického materiálu, kdy je vhodné (a možné) vyzkoušet deklarované vlastnosti na vzorcích, např. náplasti, obvazy, jednorázové rukavice apod.

 

VD: Subjektivní hodnocení nabídek je z pohledu zadavatele v mnohých případech nevyhnutelnou součástí zadávacího řízení. Na druhou stranu je nutné si uvědomit, že subjektivní kritéria jsou vždy problematická z pohledu jejich (ne)obhajitelnosti v případě podání námitek neúspěšných účastníků zadávacích řízení, respektive před Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Jako jeden z hlavních důvodů vnímám minimální oporu subjektivního hodnocení požadovaných parametrů v zákoně o zadávání veřejných zakázek (zákon) a v rámci rozhodovací praxe. V rámci Fakultní nemocnice Hradec Králové (FNHK) jsou subjektivní hodnotící kritéria ve veřejných zakázkách používána z výše uvedených důvodů pouze ve výjimečných případech, kdy nelze zajistit nezbytnou kvalitu předmětu plnění jiným, transparentnějším způsobem. V posledních letech bylo v rámci veřejných zakázek realizovaných ve FNHK využito subjektivního hodnocení například v případě pořízení prádla pro personál a pacienty.

 

 

Jakým způsobem nastavujete subjektivní hodnocení? Máte pro to vypracovanou nějakou detailnější metodiku?

 

VW: Sledované parametry se liší dle konkrétní komodity. Předložené vzorky jsou testovány a hodnoceny na vybraných pracovištích a bodovány od 0 do 100. Následně jsou hodnocení porovnána, případné extrémy jsou eliminovány a je vypočítán průměr, který následně vstupuje s příslušnou váhou do celkového hodnocení.

 

VD: Nastavení subjektivních hodnotících kritérií veřejných zakázek je řešeno vždy individuálně dle konkrétního předmětu plnění. Zpracování univerzální metodiky subjektivního hodnocení, která by byla schopna reflektovat rozsáhlé potřeby zadavatelů v případě subjektivních hodnotících kritérií, není v praxi příliš reálné.

 

Kolik osob zapojujete do hodnocení vzorků ve veřejných zakázkách? Jsou rozdíly v počtu osob mezi objektivním a subjektivním hodnocením? Podle čeho rozhodujete o počtu hodnotitelů?

 

VW: Vzorky jsou distribuovány k hodnocení obvykle na dvě až tři pracoviště, dle jejich povahy. Objektivní hodnocení (posouzení požadovaných/deklarovaných parametrů) obvykle probíhá v rámci hodnotící komise za účasti příslušných odborníků na danou komoditu.

 

VD: Domnívám se, že i v případě hodnotící komise není možné určit univerzální počet, který by byl ideální pro všechna zadávací řízení konkrétního zadavatele. Vždy by mělo složení hodnotící komise (pokud ji zadavatel Vladimír Duchoňustanovuje) odpovídat konkrétním potřebám předmětné veřejné zakázky. U veřejných zakázek hodnocených pouze na základě objektivních hodnotících kritérií mají hodnotící komise ve FNHK čtyři až pět členů. V případě použití subjektivních hodnotících kritérií je vždy počet členů hodnotící komise vyšší (např. šest až osm) z důvodů zvýšení „objektivnosti“ a vypovídací hodnoty daného hodnocení. Dalším faktorem ovlivňujícím počet hodnotitelů může být například rozdělení veřejné zakázky do více částí, přičemž každá část veřejné zakázky přísluší odborně jinému okruhu zaměstnanců zadavatele.

 

Jak nahlížíte na anonymizaci vzorků? Může hodnotitel vědět, čí vzorek zrovna testuje?

 

VW: Anonymizaci vzorků jsme zvažovali, nakonec jsme od ní pro značné technické obtíže upustili. Často se jedná o sterilní balení, kde je provedení anonymizace velmi obtížné.

 

VD: Anonymizaci posuzovaných vzorků osobně považuji za klíčovou, má-li být zachováno jejich nestranné a objektivní posouzení. V případě, že by hodnotitel věděl, čí vzorek hodnotí, mohlo by docházet k tendenčnímu jednání člena hodnotící komise. Bohužel není vždy v silách zadavatele (ani účastníků zadávacího řízení) zajistit takové vzorky, z nichž by nebyl patrný jejich výrobce (například typická barva či technické řešení vzorku). Přesto se snažíme o maximální možnou anonymizaci vzorků.

 

Jakým způsobem se rozhodujete o nastavení poměru vah hodnotících kritérií? Jak provádíte kalkulace vhodných poměrů pro konkrétní kvalitativní kritéria ve vztahu k ceně? Je praxe po zrušení příkazu ministra ohledně nastavení 70 % cena a 30 % kvalita volnější, nebo se víceméně držíte těchto čísel? Proč? Vidíte velké rozdíly v nastavení vah v různých typech pořizovaného zboží či pořizovaných služeb?

 

VW: V případě použití kritéria celkové ekonomické výhodnosti pracujeme s rozpětím vah 80/20–70/30 dle povahy dané komodity. V případech, kdy znalost trhu ukazuje na větší kvalitativní rozdíly v dané komoditě, volíme vyšší váhu kvalitativních kritérií. Na druhou stranu, poměrně často používáme i hodnocení 100 % na cenu. Jedná se o případy, kdy lze vlastnosti zboží dobře a jasně specifikovat, a zároveň ze znalosti trhu víme, že nabízené plnění se od sebe kvalitativně dramaticky neliší.

 

VD: V případě hodnocení nabídek dle ekonomické výhodnosti skládajícího se i z jiného než cenového kritéria postupujeme vždy individuálně u každé veřejné zakázky. Stanovení vah jednotlivých kritérií probíhá například u nákupu zdravotnických prostředků na základě „přidané hodnoty“ zvýhodňovaného parametru vyjádřeného v pořizovacích cenách, vyčíslení úspory práce, garantované životnosti náhradních dílů apod. Procentuální zvýhodnění musí vždy odpovídat přidané hodnotě, aby bylo možné daný poměr ceny a kvality obhájit v případě námitek účastníků zadávacího řízení, případně při řízení před ÚOHS. Z těchto důvodů nenastávají situace, kdy by mělo kvalitativní kritérium váhu přesahující 30 %. Pro stanovení jednotlivých vah tak není rozhodující předmět plnění, ale užitná hodnota pro zadavatele.

 

Vnímáte nějaké rozdíly v nastavení hodnotících kritérií v klasických zakázkách a v zakázkách s dotacemi? Je zde menší tendence využívat subjektivní hodnotící kritéria?

 

VW: V dotovaných zakázkách používáme jako hodnotící kritérium výhradně cenu. Je to ale dáno i obvyklým předmětem těchto zakázek, který představuje výhradně zdravotnická technika nebo stavební práce. V poslední době však i v rámci dotovaných zakázek používáme stále častěji metodu TCO (celkové náklady vlastnictví) nebo TCLC (celkové náklady životního cyklu).

 

VD: Vzhledem ke skutečnosti, že subjektivní hodnocení zvyšuje riziko podání námitek ze strany neúspěšných nebo znevýhodněných účastníků zadávacího řízení, využívají zadavatelé subjektivních hodnotících kritérií v rámci veřejných zakázek spolufinancovaných z dotačních prostředků minimálně. Vypořádání námitek, nebo dokonce návrhu podaného na ÚOHS znamená časové zdržení procesu zadání veřejné zakázky, a tím i riziko nevyčerpání dotačních prostředků a ztrátu těchto prostředků.

 

Využíváte v rámci hodnocení kvality i environmentální aspekty? Vnímáte nějaké tlaky za zapojení těchto kritérií do hodnocení?

 

VW: Environmentální kritéria zohledňujeme jinak než hodnotící kritéria, třeba jako součást obchodních podmínek nebo podmínky na předmět plnění. Čas od času registrujeme doporučené metodiky pro vybrané komodity.

 

VD: Hodnocení environmentálních aspektů podaných nabídek nevyužíváme. Výjimku tvoří veřejné zakázky spolufinancované z dotačních titulů, které takovéto hodnocení vyžadují. Důvodem, proč tento aspekt nevyužíváme, je fakt, že i přes existující metodiky pro některé komodity (nábytek, PC) je dané zvýhodnění velmi obtížně definovatelné a v případě ne zcela správného vydefinování by mohlo dojít k diskriminačnímu nastavení zadávacích podmínek.

 

Jak při nastavování doby trvání smluv z VZ postupujete? Na jak dlouhou dobu nastavujete trvání servisních smluv nebo smluv na dodávky spotřebního materiálu? Využíváte i smlouvy na dobu delší než čtyři roky?

 

VW: V případě smluv na zajištění dodávek SZM nebo léků pracujeme s roční nebo dvouletou dobou platnosti smluv, výjimečně s dobou čtyřletou. V případě servisních kontraktů soutěžených souběžně s pořízením nové techniky jdeme obvykle na dobu trvání smlouvy kopírující předpokládanou živostnost zařízení, tedy 8–10 let.

 

VD: Stanovení délky trvání smluvního vztahu je vždy přizpůsobeno dané veřejné zakázce. Na komodity, u kterých je cena těžko „zafixovatelná“ po dobu zákonem stanoveného optimálního maxima, jsou smlouvy uzavírány na dobu kratší než čtyři roky (doba trvání smluvního vztahu je pak nastavena např. na základě předběžných tržních konzultací). Výjimkou však nejsou ani smlouvy uzavírané na dobu přesahující toto čtyřleté období. Jedná se například o zajištění dodávek unikátního spotřebního materiálu nebo poskytování pozáručního servisu k poptávanému zdravotnickému prostředku, kdy jsou smlouvy uzavírané na dobu předpokládané životnosti přístroje. V těchto případech je nezbytné v rámci hodnocení nabídek hodnotit celkovou nabídkovou cenu odpovídající dodávkám či službám za celou dobu trvání smluv na dodávky, respektive služby.

 

Disponujete statikami týkající se škod způsobených nekvalitními dodavateli? S jakými příklady způsobené škody jste se v praxi (ne nutně ve vaší nemocnici) setkali? Máte interně zjištěné, jaké jsou vaše náklady na opětovné vypsání veřejné zakázky, pokud ji musíte předčasně opakovat kvůli nekvalitnímu dodavateli?

 

VW: Škoda vysloveně způsobená nekvalitním dodavatelem naší fakultní nemocnici nevznikla. S komplikacemi při různých dodávkách se samozřejmě potýkáme, jedná se ale vesměs o nedodržení dodací lhůty, což máme ošetřeno ve smluvních podmínkách. K předčasnému ukončení smlouvy s vybraným dodavatelem došlo pouze v několika málo případech, ale bez dopadu na provoz nemocnice. S opakovaným výběrovým řízením jistě nějaké dodatečné náklady souvisejí, ale explicitně je vyčíslené nemáme.

 

VD: Statistiky nákladů ve vztahu k nekvalitním dodavatelům nejsou v rámci Fakultní nemocnice Hradec Králové vedeny, a to především z důvodu minimálních škod takto způsobených. Spíše než finanční stránka je v případě nutnosti opakovat zadávací řízení komplikací omezená kapacita oddělení veřejných zakázek – nedostatek kapacity pro opětovné vypsání veřejné zakázky. Nemateriální škody (stres personálu, ohrožení pacienta apod.) jsou pak obtížně finančně vyčíslitelné.

 

Využíváte možnosti přenášet rizika na dodavatele?

 

VW: Prozatím jsme tuto možnost v rámci zadávacích podmínek nepoužili.

 

VD: Součástí zadávacích podmínek Fakultní nemocnice Hradec Králové jsou téměř vždy závazné návrhy smluv, které musí zájemce o předmětnou veřejnou zakázku využít. Tyto smlouvy obsahují sankční ustanovení pro případ poskytování plnění v rozporu se zadávacími podmínkami. Kromě sankcí z prodlení obsahují obligatorní návrhy smluv například možnost zadavatele nakoupit zboží na „volném trhu“ v případě výpadku dodávek vybraného dodavatele s následnými kompenzacemi odpovídajícími rozdílu ceny ze smlouvy a ceny na „volném trhu“ nebo úhradu ušlého zisku v případě výpadku delšího, než je sjednán ve smlouvě. V případě dodávky zdravotnické techniky obsahují smlouvy například povinnost dodavatele zapůjčit náhradní zdravotnický prostředek v případě odstávky přesahující smluvně dohodnutý čas.

redakce Braunovin

Čtěte také

O víkendu 14.−15. července byl Inkospor partnerem kultovního terénního triatlonu Xterra, který se konal v Prachaticích.

07.08.2018
Aktuality z B. Braun

Na konci května se pro obyvatele Galanty či nedaleké Bratislavy otevřelo nové unikátní multifunkční zařízení B. Braun Galenia, které jako první na Slovensku nabízí seniorům s poškozenými ledvinami kromě dialyzační péče nefrologickou ambulanci, domov pro seniory, rehabilitační centrum a Alzheimer centrum. 

07.06.2018
Aktuality z B. Braun

Mezinárodní fotbalový turnaj zaměstnanců skupiny B. Braun pod názvem Eurosoccer patří již řadu let k tradici. Probíhá podobně jako olympiáda každé čtyři roky a letos v květnu po dvaceti letech zavítal opět do Prahy. Hlavní myšlenkou šampionátu je sjednotit zaměstnance z různých zemí s cílem společného tahu na branku. Na fotbalovém hřišti se tak potkali manažeři, obchodní zástupci, sestřičky a lékaři z dialýz, ředitelé, lidé z kanceláří, továren, laboratoří i vzdělávacích center.

23.05.2018
Aktuality z B. Braun