Přejít na obsah stránky | Klávesové zkratky | Hlavní strana | Mapa stránek | Vyhledávání | Přejít na hlavní navigační menu

24. Srpen 2018

Celý rok se necítila dobře, ale nevěděla proč. NPH - tichý společník, který umí zabíjet.

Vstává v sedm hodin ráno, luští křížovky, ráda čte životopisné romány, dbá na správnou životosprávu a hlavně už chodí. „Stalo se to před třemi lety, když se maminka chystala na rekreaci do Chorvatska. Všechno jí tehdy hrozně dlouho trvalo. Balila se celý týden, a přesto v den odjezdu měla na stole stále nezabalené věci,“ vzpomíná dcera Daniely Burešové (82) Hana. Její mamince tehdy diagnostikovali normotenzní hydrocefalus.

První příznaky se začaly velmi pozvolna projevovat v zimě zhruba rok před určením diagnózy normotenzního hydrocefalu (NH). Daniela začala špatně chodit, byla nejistá, chodila v předklonu a celkově měla problém s koordinací celého těla. Chůze z kopce byla pro ni obrovským problémem. „Při normotenzním hydrocefalu se vyskytuje typická triáda: poruchy chůze, močová inkontinence a demence. Projevuje se nejistou, pomalou chůzí s malými krůčky, poruchou krátkodobé paměti a pozornosti, zpomaleným myšlením, nezájmem o dění kolem sebe, emočním oploštěním a v pozdějších fázích narušením kontroly při močení. Tyto příznaky mohou být skryty pod obrazem, přirozeného‘ stárnutí a diagnostika normotenzního hydrocefalu proto není snadná a může trvat poměrně dlouhou dobu,“ říká doc. MUDr. Eva Brichtová, Ph.D., která Danielu operovala a nyní ji má v péči.

 

Všechno to začalo dovolenou

V červenci 2015 odjela Daniela Burešová na dovolenou do Chorvatska a v té době se u ní začaly postupně objevovat výpadky paměti. Neuvědomovala si, že se blíží odjezd, má se zabalit na cestu ani, že jela do cílové destinace trajektem. I ostatní rekreanti začali mít o Danielu strach. V koupelně hotelového pokoje ji zničehonic podjely nohy a spadla. Sama říká, že to byl pocit, jako by jí někdo nohy podkopl.

„Po návratu z dovolené jsem šla s maminkou ihned k obvodnímu lékaři, který nás odbyl slovy ,co byste v tomhle věku čekali…‘. A tak jsme se raději vydaly k neurologovi, který také nic nenašel. Jen se zeptal, jestli byla maminka na vyšetření hlavy,“ vzpomíná dcera Hana.  

Hana vzala maminku i k psycholožce a ta jí vysvětlila, že by se mohlo jednat o Alzheimerovu nemoc. „Nakoupila jsem různé kvízy a doplňovačky, aby si maminka procvičovala mozek, ale to ona striktně odmítala,“ směje se Hana a Daniela dodává, že si „to Hanička vymýšlí“.

 

Přišel další pád a spustila se lavina vyšetření

Další pád přišel v září a od té doby si Daniela až do listopadu, kdy šla na operaci, nic nepamatuje. Hned po pádu ji odvezli do Úrazové nemocnice v Brně, kde se ale nic nenašlo. Daniela neměla žádnou zlomeninu a rentgen celkově nic neprokázal, jen sestřička navrhla, že by to asi chtělo nějaké další vyšetření kvůli poruše rovnováhy. Pozorovala totiž Danielu při vstávání z lehátka a vůbec se jí to nelíbilo. Následné dny se situace nikterak nelepšila. Daniela se probudila třeba na zemi vedle postele nebo z postele nemohla vůbec vstát. „Nic si nepamatovala, vyžadovala asistenci, nedošla sama ani na toaletu. Takto to nešlo dál, maminka nevěděla, co s nohama. Museli jsme jí vysvětlovat, jak se dává jedna noha přes druhou,“ líčí Hana.

 

Sanitkou rychle do nemocnice

Ve Fakultní nemocnici u svaté Anny v Brně poslali Danielu hned na CT a ukázalo se, že nejde ani o Alzheimerovu, ani o Parkinsonovu nemoc, ale o normotenzní hydrocefalus. „Nemocnice byla plná, a tak maminku poslali domů s tím, že za čtyři dny má přijít na magnetickou rezonanci. Doma začala zvracet, byla celá bílá. Zavolala jsem rychle na neurologii, jak je to možné a co se stalo.

Hned nás s maminkou přijali a nastoupila na dřívější hospitalizaci, dodává Hana. Zdravotní stav Daniely se vůbec nelepšil. Stále zvracela, dostala spoustu léků, měla vysoký krevní tlak, kapačky a podrobovala se dalším a dalším vyšetřením. Nezvládala se už ani sama najíst. „Když jsem byla u maminky na návštěvě, říkala jsem jí, aby se napila, ale ona vůbec nevěděla co a jak,“ zamyslela se Hana.

Když Danielu poslali na vyšetření na neurologii, začaly věci pomalu nabírat rychlý spád. Vše ovšem zkomplikovala uroinfekce, operace byla tedy naplánována zhruba za měsíc. „Bála jsem se, že to maminka nepřežije. Chodila jsem za ní na pravidelné návštěvy, ale ona vůbec nevnímala. Ani nevěděla, že jsem u ní. Na základě těchto všech událostí posunul primář operaci o dva týdny dřív. Což jsem byla moc ráda. A teď nezbývalo než čekat, ale s vírou, že už vše dobře dopadne a to se stalo, směje se Hana.

 

Den D

Operace musela každopádně proběhnout, nebylo cesty zpět. Danielu operovala doc. Eva Brichtová. „Kvůli operaci mě ostříhali dohola. Barvila jsem si vlasy a pořád jsem se chystala, že si už nechám vlastní barvu, ale nějak jsem se k tomu nedostala. A tímto se to vyřešilo,“ usmívá se Daniela. Když se po operaci probudila, vůbec nevěděla, kde a proč je. Nic ji nebolelo, jen cítila stehy. Na hlavě měla síťku a myslela si, že jí drží na vlasech. Z omylu Danielu vyvedl až syn, když jí vysvětlil, že ji museli ostříhat. „To mě pořádně vzalo. Nejdříve jsem mu nevěřila. Měla jsem dojem, že to nemůže být pravda. Viděla jsem se, teprve když mě poprvé sprchovali. Nepoznala mě ani vlastní sestřenice, která za mnou přišla na návštěvu,“ popisuje svoje dojmy Daniela, ale vzápětí dodává, že na vlasech vůbec nezáleží, protože teď může luštit křížovky, dojít si na procházku, nakoupí si sama a ve svém bytě si uvaří něco dobrého a to je to nejdůležitější „Moc bych všem, kteří mají stejné trápení přála, aby měli takové štěstí jako já a dostali se do těch správných rukou,“ přeje Daniela.  

Po operaci strávila Daniela prvních pět dní na jednotce intenzivní péče neurochirurgie a dalších čtrnáct dní na neurologii. Sama se již zvládla bez problému najíst a postupně začala rehabilitovat, chodit a v Novém Lískovci nastoupila na intenzivní dvouměsíční rehabilitaci. Nyní žije v penzionu pro seniory v Boskovicích, kde má svůj vlastní byt a 24hodinovou péči. Nejvíce ze všeho se Daniela těšila na to, až si bude moci sama dojít nakoupit a postarat se o sebe. Její dceři Haně spadl kámen ze srdce a po tom všem se jí velmi ulevilo.

 

Normotenzní hydrocefalus - ani Parkinson, ani Alzheimer
„Symptomy normotenzního hydrocefalu jsou snadno a velmi často zaměňovány se stařeckou demencí, při poruše chůze se uvažuje nad Parkinsonovou chorobu a pravidelné zapomínání mylně vrhá podezření na Alzheimerovu chorobu. Specifickým projevem této choroby může být samovolný únik moči, nejistá až šouravá chůze a nelogické nebo zmatené uvažování. Normotenzní hydrocefalus se vyskytuje zejména ve vyšším věku a vzniká v důsledku dysbalance mezi tvorbou a vstřebáváním mozkomíšního moku. Toto onemocnění určitě není vzácné, ale teprve začátkem druhého tisíciletí bylo dosaženo sjednocení diagnostických kritérií a vytvořen diagnosticko-terapeutický algoritmus. Některé studie uvádějí, že i ve vyspělých státech světa se vyskytuje více než 20 % pacientů s normotenzním hydrocefalem, kteří nejsou adekvátně léčeni,“ uvádí doc. MUDr. Eva Brichtová, Ph.D.

 

Mgr. Magda Volná
redakce Braunovin

Čtěte také

Jediná docentka neurochirurgie v Česku − drobná a milá blondýnka Eva Brichtová. Když poprvé v životě viděla lidský mozek, věděla, že neurochirurgie bude jejím osudem. Léčí lidi, aby se znovu mohli vrátit ke svým původním životům. Ráda poznává nová místa na zemi, fascinují ji vlny Atlantiku a nadevše miluje svého klokaního domácího miláčka Kiwiho.

31.07.2018
Neurochirurgie

Hydrocefalus je onemocnění charakterizované patologickým nahromaděním mozkomíšního moku (likvoru) v mozkových komorách. Vzniká v důsledku poruchy v dynamickém systému tvorby, proudění a vstřebávání mozkomíšního moku. Termín hydrocefalus vznikl spojením řeckých slov „hydro“ – voda a „kefalé“ – hlava a první zmínky o něm pocházejí z dob Hippokrata, Vesalia či Galéna. Teprve v roce 1768 je však hydrocefalus popsán jako nemoc Robertem Whyttem a bližší náhled na toto onemocnění ozřejmili Magendie a Luschka, kteří popsali jak kompletní anatomii likvorových cest, tak i tvorbu a tok mozkomíšního moku s jeho následným vstřebáváním.

13.07.2018
Neurochirurgie

Odhaduje se, že 80 % pacientů s normotenzním hydrocefalem zůstane nediagnostikovaných. Ačkoliv je diagnostika NPH složitá, samotná léčba komplikovaná není. Příznaky se shodují s příznaky dalších onemocnění, jako např. demence, Parkinsonova či Alzhaimerova choroba. 

05.04.2017
Neurochirurgie