Geriatrie a gerontologie v současnosti procházejí jakýmsi obrozeneckým obdobím, kdy si všichni uvědomujeme význam těchto oborů s ohledem na zvyšující se počet stárnoucí populace. Co si však především musíme klást za cíl, je nejen našim pacientům díky rostoucímu množství diagnostických a terapeutických metod prodlužovat věk, ale především zvyšovat a zabezpečovat jejich soběstačnost a kvalitu života.
V poslední době vzniká poměrně dost mýtů ohledně následné péče, omezování akutních lůžek v této oblasti apod. Stárnoucí člověk stejně jako malé dítě však potřebuje nejen kvalitní dlouhodobou péči, ale především včasnou podporu v době akutního zhoršení.
Pacient ve vyšším věku by se neměl stát „pingpongovým míčkem“
Na základě individuálního pohledu, který by zohledňoval celkové kompliance takového pacienta - tj. závažnost komorbidit, sociální zázemí apod. - by se měl stanovit terapeutický, ale i diagnostický postup. V oblasti zdravotní péče je často volba zásahu neadekvátní vůči stavu nemocného. Na jedné straně jsou podceňovány některé významné aspekty jako hydratace, výživa při hojení ran, infekčních onemocněních a operačních zákrocích, na straně druhé je paradoxně vedená péče o tyto atributy v případě terminálních stavů chronických onemocnění.
Péče o stárnoucí populaci je specifická jak v oblasti zdravotní, tak sociální. Vyžaduje nejen meziresortní spolupráci, její kvalita a efektivita jsou ovlivňovány také celou řadou faktorů. Vzhledem k velké roztříštěnosti úrovně poskytované péče bude nepochybně záležet na vzájemné spolupráci a komunikaci mezi jednotlivými poskytovateli.
Kvalitní péče v geriatrii znamená spolupráci jednotlivých složek péče
Jednotlivé složky péče by měly nejen znát pokud možno celou šíři informací o pacientovi, ale vzájemně si je předávat. V posledních letech zaznamenáváme velkou snahu o kvalitu péče a efektivitu. Máme akutní geriatrická oddělení, která navíc vykonávají konziliární geriatrickou činnost i pro jiná oddělení, především v pooperačním období. V období akutního zhoršení zdravotního stavu seniora zajišťují maximální péči v diagnostice a terapii tak, aby návrat do domácího prostředí k plnohodnotnému životu mohl být co možná nejrychlejší.
Geriatrické lůžko je dostupné pouze ve 13 nemocnicích v ČR
Síť geriatrických pracovišť však není dostatečná. Geriatrické lůžko se specifickým režimem je dostupné pouze ve třinácti českých nemocnicích z celkového počtu 195. Také počet geriatrů není dostačující k tomu, aby mohla být vedle ostatních specializovaných oborů zajištěna síť geriatrických ambulantních zařízení.
Na druhé straně dochází k nárůstu rozvoje domácí zdravotní péče, která umožňuje doléčení pacientů vyššího věku v domácím prostředí. Přestože se celý systém v tomto období dotváří především po stránce legislativní, je stejně důležité nezapomínat na kontinuitu péče a interdisciplinární spolupráci. Při nárůstu stárnoucí populace jde o nevyhnutelné řešení.
Současný systém péče o seniory má jistě řadu negativních faktorů, které je nutné řešit. Poskytování služeb není v České republice systematické a subsidiární. Je roztříštěné mezi resort zdravotnictví a sociální péče a i v jejich rámci mezi různé poskytovatele. Není zajištěna dostatečná informovanost seniorů o možnostech péče a návaznost jednotlivých typů služeb také není postačující. Často se jednoduché věci zajišťují příliš složitě (předpis pomůcek specialistou), nákladné formy péče se upřednostňují před formami jednoduchými a ekonomickými (institucionalizace před péčí v domácnosti či podporou pečujících rodin, řešení problému místo jeho prevence). Ve výsledném způsobu zajištění zdravotní a sociální péče pro seniory je mnoho oblastí, kdy jsou veřejné prostředky vynakládány neefektivně, a na druhou stranu v mnoha oblastech senioři péči postrádají.
Legislativní podmínky situaci neusnadňují
Legislativní podmínky v podstatě nebrání poskytování zdravotních a sociálních služeb seniorům v komunitě způsobem, který by byl lépe koordinován a byl by efektivnější z pohledu vynaložených veřejných prostředků. Záleží na vůli a domluvě rozhodujících aktérů v tomto procesu, kteří jsou v současné době v postavení plátců služeb - tedy zdravotních pojišťoven a obce.
Vzhledem ke stárnutí populace nebude možné řešit většinu zdravotních problémů seniorů pouze formou ambulantní péče a hospitalizace, jak je to dosud obvyklé, ale bude třeba pro jednotlivé zdravotní problémy vytvářet specifické přístupy, které budou počítat s přiměřenou diagnostikou, posouzením multidisciplinárním týmem a vypracováním optimálního postupu pro daného pacienta. S těmito strategiemi je třeba pracovat i v terénu a zaškolit pracovníky zdravotní a sociální péče, a dále o nich informovat praktické lékaře i veřejnost a vyvolat v nich o tuto problematiku zájem. Pro všechny tyto (a některé další) problémové okruhy by bylo třeba vypracovat strategie praktického přístupu, které by zahrnovaly nikoli pouze medicínskou diagnózu a terapii, ale také další odborná a organizační opatření, včetně individuálních plánů péče u nejzávažnějších případů.
MUDr. Božena Jurašková, Ph.D.
Lékařka, místopředsedkyně výboru České gerontologické a geriatrické společnosti, předsedkyně sdružení Za kvalitu péče v gerontologii. Zakladatelka Občanského sdružení GEPA - Za kvalitu péče v geriatrii. Je vedoucí subkatedry geriatrie Lékařské fakulty v Hradci Králové, Univerzity Karlovy v Praze.