Plynně hovoří anglicky, německy, španělsky a rusky, v letadle tráví víc času než doma s rodinou a odpovídá za roční obrat ve výši zhruba jedné šestiny českého státního rozpočtu. O tom, že bude patřit ke světové manažerské špičce, se rozhodlo před třiceti lety na jedné brigádě při sběru rajčat.
Byla medicína jasnou volbou už v době vašeho dětství?
Těch šancí bylo jako u každého kluka celá řada. Zásadní rozhodnutí ale padlo až v šestnácti letech, když jsem byl se svým kamarádem a současným výborným gynekologem na brigádě a sbírali jsme rajčata. Tam jsme se tak nějak impulzivně a svorně rozhodli, že budeme lékaři. Měl jsem také krásný příklad v rodině, maminka pracovala s velkým nasazením jako zdravotní sestra právě na I. chirurgické klinice FN u sv. Anny v Brně, kde jsem později měl tu čest fiškusovat jako medik a zahájil svoji profesní dráhu lékaře.
A existovala i jiná možnost?
Potom už ne. Ale předtím samozřejmě ano - velmi vážně jsem uvažoval o kariéře popeláře, kosmonauta apod.
Co vás na medicíně baví?
Je to především to úžasné spojení technologií, znalostí a obrovského zájmu lidí. Je to oblast, kde se promítá celé spektrum lidského vědění a pak se vtěsná do toho jediného, a to je péče o pacienta.
Traduje se o vás, že jste stále o krok napřed. Prý jste dokonce operoval už na medicíně. Je to pravda?
S těmi operacemi to pravda je. Naše první chirurgická klinika pod vedením pana profesora Jana Wechslera měla velký experimentální provoz. Ve druhém ročníku na medicíně, tedy zhruba v mých dvaceti letech, se ve velkém rozsahu operovalo na různých druzích zvířat a jako medici jsme zajišťovali také následnou intenzivní péči o naše čtyřnohé pacienty. Výbornou školou byly také noční a víkendové služby na chirurgické ambulanci.
A jak je to s tím krokem napřed?
Tak to říkají kolegové... Já můžu říct jediné - že se snažím běžet vpřed.
Ve které fázi vaší kariéry se z lékaře stal manažer?
Ten přechod byl takový pozvolný. Šest let jsem se to snažil skloubit, ale potom jsem viděl, jak v náročném chirurgickém oboru člověk strašně rychle ztrácí kompetenci, znalosti a ten nutný manuální um. Takže jsem při péči o pacienty postupně ztrácel jistotu a vnitřní klid. Kvůli tomuto pocitu jsem v roce 2002 definitivně opustil aktivní roli lékaře a začal se plně věnovat komerční oblasti.
To rozhodnutí bylo bezpochyby správné. Nedávno jste byl jmenován Vice Presidentem Aesculap divize zodpovědným za západní i východní Evropu, Střední východ a Afriku. Jak to jmenování vnímáte?
Je to samozřejmě velká čest, odpovědnost a vysoké ocenění. Cítím také vděčnost a pokoru ke svým učitelům, předním představitelům česko-slovenských chirurgických oborů, které se dostaly opravdu na vynikající úroveň. Za mým jmenováním stojí práce a podpora stovek a tisíců lidí v České a Slovenské republice a ve východní Evropě a bylo by nefér jmenovat někoho zvlášť. Osobně jsem jenom malou částí úspěšného rozvoje chirurgických oborů, jehož je Aesculap nedílnou součástí. Nicméně jsem velmi rád, že byl vybrán někdo z našeho česko-slovenského týmu.
Kolik lidí máte nyní lidově řečeno „pod sebou“ a za co všechno odpovídáte?
Zodpovědný jsem za veškeré obchodní činnosti divize Aesculap v Evropě vyjma německy hovořících zemí (tedy pro náš koncern domácí trhy) na Středním východě a v Africe. Úplně přímo vedu v Německu tým 21 zkušených mezinárodních manažerů, kteří odpovídají za jednotlivé skupiny zemí. Je to 21 velmi úspěšných kolegů, ředitelů, viceprezidentů. Samozřejmě tisíce lidí pak pracují na pobočkách v těchto jednotlivých zemích.
Dobře, to je zodpovědnost. Když se ale budeme bavit o financích?
Pro tento rok jsem odpovědný za obrat divize Aesculap ve výši 540 milionů EUR, tedy zhruba 15 miliard korun. To je suma, kterou od našeho týmu rodina Braunů očekává a jež odpovídá více než třetině obratu Aesculapu celosvětově.
Jak složité je řídit takový tým?
Z mého pohledu je to víc radost než starost. Tvoříme úžasný multinárodnostní tým, ve kterém máme snad všechna velká náboženství a tolik jazyků, že je ani neumím vyjmenovat. V našich regionech jsou naprosto stabilní vyspělé země a stejně tak tam jsou země, tzv. emerging markets, které jsou již na dobré cestě ke stabilitě a prosperitě. A pak máme samozřejmě také spoustu zemí, v nichž je velká nestabilita, války a konflikty. Ta heterogenita je obrovská a musím říci, že právě to mě baví. Všude jsou pacienti a chirurgové, kteří Aesculap technologie potřebují.
Jak probíhá den takto vysoce postaveného manažera?
Každý den je totálně jiný už jenom tím, že úřaduji jak v Česku, tak v Německu a také navštěvuji klíčové země našich regionů. Účastním se celé řady jednání v různých jazycích. Řeší se velice strategické věci, ale i spousta běžných operativních problémů. Každý den je opravdu úplně odlišný. I proto mi práce u B. Braun nikdy nezevšedněla.
Jste také hybatelem B. Braun jako celku, jinými slovy, jste tím, kdo určuje strategii?
Určitě jsem spolutvůrcem globální strategie. Například nyní intenzivně připravujeme tzv. strategii 2020. Ta se týká celého koncernu B. Braun. Samozřejmě že vytváříme také strategii zvlášť pro Aesculap, ale celé to tvoří jeden myšlenkový proud. Z naší dávné historie známe pětiletky a podobně i v našem koncernu máme pětileté strategické plány.
V čem spočívá budoucnost vašeho oboru a kudy vede cesta pro Aesculap?
Definovali jsme sedm oblastí, tzv. Core Indications, kde chceme dosáhnout výjimečných výsledků. Jedná se o klasické, tzv. otevřené operační výkony, laparoskopické intervence, neurochirurgii, ortopedickou endoprotetiku, spinální chirurgii, chirurgii srdce a hrudníku a velkou oblast invazivních vaskulárních intervencí. Plně se soustředit na těchto sedm oblastí, namířit tam veškerou energii - to je strategie 2020. Samozřejmě že všemi těmito hlavními indikačními skupinami se prolíná celá řada prvků. Jako příklad uvedu optimalizaci zdravotnického procesu. Tady bychom napříč všemi sedmi Core Indications chtěli pomoci chirurgickým klinikám a nemocnicím snížit jejich provozní náklady a současně zlepšit péči o pacienty.
A co mezinárodní spolupráce? Prý patříte mezi velké podporovatele kooperace?
Ano, jsem naprosto přesvědčeným zastáncem mezinárodní spolupráce napříč zeměmi, regiony i světadíly. Netýká se to skutečně jen Evropy. V ní se dají aplikovat zkušenosti a nápady třeba z JAR a naopak. Je to urychlovač pokroku, který přináší myšlenky a impulzy. Je nutné odstranit uzavřenost jednotlivých týmů, regionů, zemí. A když se to podaří, posuneme se vždy o obrovský krok vpřed.
Na jaké nápady, které pocházejí z českých hlav, jste pyšný.
Například na hemostyptikum Cellistypt z Pardubic. Nabízíme jej již globálně. Je to metodika, která se osvědčila a je všeobecně užívána. Pak také na vývoj nových softwarů, třeba na přenos videosignálů, který přinesl nové rychlé sdílení zkušeností. Máme řadu špičkových vědeckých i lékařských mozků a navíc šikovné české ruce. Z našich oblastí mohu jmenovat třeba všeobecnou chirurgii, spinální chirurgii, ortopedii či péči o pacienty s akutními srdečními příhodami. Tam jsme opravdu na špičce a jsem hrdý na to, že jsem českým lékařem.
Jakou roli hraje ve vašem businessu vzdělávání? Na mysli mám nyní hlavně Aesculap Akademii.
Aesculap Akademie se stala naprosto integrální součástí naší práce. Přispíváme k rozvoji vědomostí a k výměně informací v celé řadě zemí. Jsme velmi rádi, že Česká republika společně s Velkou Británií, Německem a Ruskem patří k zemím s nejlépe rozvinutou Aesculap Akademií. A vzdělání je vždy hybatelem dějin, takže ta role je zásadní. Plná podpora vzdělávání je dalším společným prvkem všech sedmi Core Indications.
Určitě jste se svými zkušenostmi podílel na výstavbě centra B. Braun Dialog. Co tomu říkáte?
Ano, ale můj přínos se projevil jen ze začátku, kdy jsem byl jedním z nadšených iniciátorů. Pak ale vynikající práci odvedli kolegové z lokálního vedení společností a z vedení Aesculap Akademie, kteří opravdu naprosto přesně podle finančního a časového plánu dokončili nádhernou stavbu B. Braun Dialogu, plně vybavenou, plně připravenou realizovat vzdělávací kurzy. Jsem nadšený. A jsme zase u mezinárodní spolupráce. Shodou okolností první odborná akce, která se konala asi čtyři dny po otevření Dialogu, byla určená pro skupinu čtyřiceti japonských ortopedů.
Vraťme se ke jmenování do čela tří významných Aesculap regionů. Co to znamená pro váš osobní život?
Už dávno jsem přestal oddělovat osobní a profesní život, plný odpovědnosti, povinností, ale také velké radosti. Rodina je dlouhodobě zvyklá na to, že jsem často na cestách. Pouze ty destinace, kam nyní létám, jsou trošku jiné než v minulosti. A také doma často v myšlenkách odcházím k našemu Aesculapu. Jinak je ale rodina nachystána na to, že hodně věcí musí zvládnout beze mne.
A přesto vás podporují?
Na sto procent. V průběhu letní dovolené jsme navštívili Aesculap centrálu v Tuttlingenu. Svým dvěma malým synkům a manželce jsem ukázal naše zázemí. Je to krásná starobylá fabrika s vlastním muzeem a také hypermoderní špičkovou produkcí zejména implantátů, s třemi tisíci spokojenými zaměstnanci. Věřím, že to přispěje k tomu, že rodina ještě lépe přijme moji novou roli a nové úkoly.
Když už jsme u rodiny. Mám si dovolenou top manažera představit spíše na Seychelách, nebo v kempu?
Za mě spíše v kempu. Měli jsme letos úžasnou dovolenou s karavanem, ale bohužel jsem každý večer bez výjimky pracně hledal pořádné připojení na internet, seděl s notebookem a pracoval.
Co byste v rámci svého jmenování přál sám sobě a také kolegům v Česku?
Kolegům v Česku bych přál, ať zůstanou stejně úspěšní a stejně tvořiví. Ať stále hledají nové cesty, nové nápady a přinášejí je do koncernu stejně aktivně, jako jsme to společně dělali v posledních dvaceti letech. Jsme úžasný tým a těším se na spolupráci s nimi, na spolupráci s československou pobočkou v nové globální struktuře.
A sám sobě popřejete co?
Co bych si přál osobně? No přeci abych obstál, splnil očekávání a přinesl těch 540 milionů eur :- ).