Přejít na obsah stránky | Klávesové zkratky | Hlavní strana | Mapa stránek | Vyhledávání | Přejít na hlavní navigační menu

10. Srpen 2016

Mohu dělat skoro vše, ale dny bez dialýzy si užívám

Josef Laube

Říká se, že čert snáší vždy na větší hromadu. V případě Josefa Laubeho, pacienta dialýzy Pavilonu B. Braun Dialog, to platí doslova. Ledviny mu selhaly v pětatřiceti a skončil na dialýze. Brzy se dočkal transplantace, ale tělo mu novou ledvinu nepřijímalo. Po náročné léčbě, při které se ji podařilo zachránit, zjistili lékaři další vážný problém, tentokrát se srdcem. Laube skončil v nemocnici znovu a málem nepřežil alergickou reakci na medikaci. Dnes je opět na dialýze, ale jak sám říká, život si i tak dokáže užít.

Než sedmačtyřicetiletému Josefu Laubemu přišli na to, že jsou příčinou jeho zdravotních potíží selhávající ledviny, podstoupil vyšetření na lecco. „Posílali mě na mnoho různých specializovaných vyšetření. Měl jsem podezření na migrény, epilepsii, dokonce i na salmonelózu. Nikdo si to nespojil s tím, že by to mohly být ledviny,“ popisuje Josef Laube období, kdy před deseti lety začal trpět na bolesti hlavy, objevovaly se mu na mžitky před očima a dokonce měl i halucinace. „Došlo to až do fáze, kdy jsem měl nereálné sny a ráno jsem se probudil a trvalo mi celé hodiny, než jsem si dokázal dát dohromady, co je realita a co už ne. Až zpětně jsem se dozvěděl, že jsem v té době už měl otrávený organismus.“

 

Od šroubu po první let

 

Problémy s ledvinami měl přitom Laube už dlouho před tím. Na začátku devadesátých let mu lékaři diagnostikovali pyelonefritidu a chodil na pravidelné kontroly. V té době pracoval jako letecký mechanik. „Pracoval jsem ve vývoji, stavěli jsme prototypy v Aeru Vodochody. To byla skvělá práce, sledoval jsem vývoj letadla od prvního šroubu po první let,“ vzpomíná. Letadla, na jejichž vývoji se podílel, dodnes létají. „Sériová výroba se nikdy neuskutečnila. Firmu prodali a letadla skončila u prototypů, dnes s nimi létá jen vedení firmy, ale tak to chodí,“ krčí rameny. Kvůli selhání ledvin však musel pověsit práci leteckého mechanika na hřebík. Hned po pracovní neschopnosti šel Josef Laube do invalidního důchodu. „Nemohl jsem se vrátit do původního zaměstnání. Pracovat při důchodu můžete, ale když vidí potenciální zaměstnavatel seznam, kde je sepsáno, co všechno nemůžete dělat, moc dobře si rozmyslí, jestli vás zaměstná.“

 

Žízeň až do večera

 

„Nečekal jsem, že v pětatřiceti skončím na dialýze,“ přiznává Laube a dodává, že ke správné diagnóze jeho obtíží přispěla náhoda. „Po nějaké době, kdy jsem měl problémy, se mi udělalo opravdu špatně. Můj doktor měl dovolenou a zaskakovala ho praktička v penzi. Změřila mi tlak a měla jasno,“ popisuje Laube a podotýká, že mu žádný lékař při předchozích vyšetřeních tlak nezměřil. „Měřili mi dokonce i nitrooční tlak, ale ten normální ne.“ Po krevních testech, které lékařce potvrdily její podezření, skončil Laube v nemocnici s diagnózou celkového a nevratného selhání ledvin. „V nemocnici jsem ležel tři dny a tu dobu jsem se snažil to rozdýchat. Pak za mnou přišly děti a to byl impulz k tomu, dát se dohromady. Řekl jsem si, že s tím zkusím zabojovat, a upnul jsem se na transplantaci,“ vysvětluje a přiznává, že období na dialýze snášel velmi těžce. „Býval jsem unavený, bylo mi špatně. Míval jsem sny, ve kterých piju, kolik chci. Jenže už v tom snu jsem měl výčitky svědomí, že budu mít moc velký přírůstek na váze. Pak jsem se probudil a věděl jsem, že budu mít žízeň až do večera.“

 

 Díky patří sestrám

 

Netrvalo dlouho a nová ledvina se skutečně objevila. „Po transplantaci jsem přijel domů a ten pocit byl skvělý. Vše se vrátilo do starých kolejí, mohl jsem si dát i pivo.“ Štěstí Josefu Laubemu ale netrvalo dlouho. Jeho tělo totiž ledvinu přestávalo přijímat a musel podstoupit drastickou léčbu, při které mu do těla několik týdnů, každý den osm hodin v kuse, pouštěli imunosupresiva. Zda se ledvinu podaří zachránit, jisté nebylo. „Chtěl jsem zachránit ledvinu, vydržet jsem to musel. Ale bylo to hodně špatné. Střídaly se mi zimnice, horečky, měl jsem afty, trpěl průjmy.“ Při nepříjemné léčbě Laubemu hodně pomohly sestry, s nimiž se dodnes přátelí. „Tenkrát mě hodně podržely, sice se některé už rozutekly do světa, ale patří jim můj velký dík,“ vzkazuje.

 

Počítat s tím, že to bude horší

 

Protože smůla se obvykle některých lidí drží více než jiných, ani Josefu Laubemu se nevyhnuly další komplikace. Zdravotní stav se mu začal opět zhoršovat a lékaři mu zjistili problémy se srdcem. „Teď mám umělou chlopeň, slyším, jak cvaká,“ směje se. Operace se neobešla bez komplikací, málem zemřel na alergickou reakci na medikaci. Nakonec proběhla úspěšně a Laube mohl dál fungovat jako obvykle. Ledvina Laubemu vydržela učebnicových devět let. Na dialýze je znovu od letošního ledna a zanedlouho ho čeká pohovor v IKEMu před zařazením do čekací listiny na transplantaci. „Když jsem zjistil, že půjdu znovu na dialýzu, vrátily se mi strachy, že mi bude špatně jako předtím,“ vysvětluje Laube. Tentokrát však dialýzu snáší o poznání lépe. Dnes se těší z rodinného života. V domku nedaleko Prahy chová zvířata. „Mohu dělat skoro vše. Předtím jsem trpěl nechutenstvím. Teď se po dialýze těším, až se pořádně najím,“ směje se a dodává: „Počítám s tím, že se to časem asi trochu zhorší. Ale teď jsem tam, kde jsem. A dny, kdy nejsem na dialýze, ty si užívám.“

 

Marie Polášková

Čtěte také

Na Klinice anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny ve Fakultní nemocnici Brno na jaře začali využívat nový přístroj pro akutní očišťování krve OMNI z produkce společnosti B. Braun. 

30.11.2017
Nefrologie

Dialyzační středisko B. Braun Avitum v Plzni je v provozu již 21 let a po deseti letech prošlo už druhou rozsáhlou rekonstrukcí za téměř 14 milionů korun. Zároveň přichází také s novým modelem komplexní péče o pacienty.

07.11.2017
Aktuality z B. Braun

Neustále rostoucí počet pacientů a vysoký počet transplantovaných má za 25 let činnosti na svém kontě Dialyzační středisko a nefrologická ambulance B. Braun Avitum v Třinci.

20.09.2017
Aktuality z B. Braun