MUDr. Pěva VraštilováZačátkem listopadu jste se jako lékařka Radioterapeuticko-onkologického oddělení v Motole zúčastnila předávání Košů plných humoru vašim pacientům. Zajímalo by nás, co si o tomto společném projektu Zdravotního klauna a Úsměvu pro život myslíte?
Myslím si, že bude stačit, když řeknu, že je to výborný nápad, který má smysl.
Byla to první návštěva Zdravotního klauna na vašem oddělení?
Ne, nebyla. Zdravotní klauni k nám už chodí pravidelně a každá jejich návštěva nás vždy hodně rozveselí. Rozdávání Košů plných humoru ale proběhlo poprvé a doufám, že ne naposledy.
Jak na předávání košů reagovali samotní pacienti?
Pro ně je vždy návštěva Zdravotního klauna velikým překvapením, které jim přináší obrovskou radost. Řekla bych, že Koše plné humoru byly takovou třešinkou na dortu.
Dokázala byste z odborného hlediska zhodnotit přínos takovéto akce pro pacienty?
Rozhodně to umocní terapeutický efekt léčby. A hlavně - farmaceutický průmysl ještě nevyvinul a pravděpodobně ani nevyvine spolehlivě působící lék vyvolávající smích a pozitivní naladění pacienta. A bez toho se uzdravit nedá.
Kolik pacientů na vašem pracovišti ročně ošetříte?
Neřeknu vám z hlavy přesné číslo, ale týdně se na našem oddělení ambulantního podávání cytostatik vystřídá asi 125 pacientů.
To aby k vám chodil Zdravotní klaun s Koši plnými humoru alespoň desetkrát ročně…
To by bylo ideální, ale jsme vděčni za každou možnou návštěvu.
O jaké pacienty se většinou jedná? Jaká bývá jejich nejčastější diagnóza?
Jedná se většinou o pacienty se solidními zhoubnými nádory, kterým jejich klinický stav a režim léčby umožňuje léčbu absolvovat ambulantně.
Akce tohoto typu se většinou dělají na dětských odděleních, protože hospitalizace dětí je obecně vnímána velmi citlivě a každý se jim snaží pobyt v nemocnici co nejvíce ulehčit. Myslíte si, že je potřeba podobným způsobem přistupovat i ke starým pacientům?
Neřekla bych, že jednoznačně ke starým. Na našem oddělení se léčí pacienti již od osmnácti let, ale ti naštěstí nepřevažují. U dospělých pacientů je situace trošku odlišná, ale stejně velice stresující. Nejdříve tu je psychický šok z diagnózy zhoubného nádoru, následuje strach z budoucnosti, starost o rodinu, existenční starosti a u všech potom strasti spojené povětšinou s dlouhodobou protinádorovou léčbou. Určitě je velice dobrý nápad přijít s něčím, co je přinutí se zase po dlouhé době zasmát.
Říká se, že psychický stav člověka má relativně velký vliv na jeho zdravotní stav. Předpokládám, že to platí dvojnásobně u pacientů v nemocnicích. Nakolik jim rozptýlení a rozveselení pomáhá v následné rekonvalescenci?
Asi bych vypustila slůvko relativní a zůstala bych u velikého vlivu psychiky na zdravotní stav. Ale ono to je složitější, obojí se určitě vzájemně ovlivňuje. Onkologická léčba až do svého konce je běh na dlouhou trať a je pro daného člověka velice náročná a vyčerpávající. Následná rekonvalescence je v důsledku toho velice pomalá. Je nutné, aby na to naši pacienti nebyli sami a kromě rodiny a blízkých, kteří jim poskytují zázemí a pocit bezpečí, tu byl někdo, kdo nečekaně vstoupí do jejich života a přinese jim radost a smích.
Co byste popřála Úsměvu pro život do příštího roku?
Hodně štěstí a pevné nervy.