Přejít na obsah stránky | Klávesové zkratky | Hlavní strana | Mapa stránek | Vyhledávání | Přejít na hlavní navigační menu

8. Říjen 2012

Koloniální Lima

Pěšky nekonečnými ulicemi

Den 316, středa 30. 6.

Opět snídáme v posteli a pak jedeme autobusem do Barranka. Za Plaza Grau najíždíme na Via Expressa a cesta je tak o poznání rychlejší. Nejenže neposkakujeme v zácpě, ale uprostřed dálnice je oddělený pruh jen pro autobusy MHD. Na svazích podél dálnice jsou vysázeny keříky, což by nebylo neobvyklé, pokud by nebyly ostříhány do tvarů písmen - ano, jsou to reklamní živé ploty! Třeba na ledničky nebo na pivo.

Intej je otevřený, tak měníme Táně letenku. Zítřek je samozřejmě obsazený a místo je až příští úterý. Stojí nás to 25 dolarů (tolik se účtuje při změně jejího typu letenky), ale už máme alespoň jednu jistotu: Táňa odletí 6. 7. v sedm večer.

Pěšky se přesunujeme k Deltě, cestou nás doprovází garúa nad mořem. Měním si let na 7. 7. v osm ráno. Moje letenka je stand-by, takže nejde o žádnou rezervaci, jen jsem zařazen na stand-by seznam. Jestli opravdu odletím, bude záležet na vytíženosti letadla. Pokud bude plné, tak budu mít smůlu a musím čekat do dalšího letu. Ještěže Delta lítá každý den.

Horší je ale zjištění, že ač už je v mojí letence započítáno asi 40 dolarů peruánských letištních poplatků, musím i já zaplatit výstupní daň 25 dolarů! To jsou teda vyděrači. Asi budeme muset zbytek pobytu držet půst. Máme sice ještě kolem 100 dolarů, z toho ale 50 padne na naše letištní daně a dalších 25-30 na ubytování. Začíná to být opravdu zajímavé...

V hostalu se pomalu vzpamatováváme ze šoku a počítáme finance. Po odečtení ubytování, čistírny kalhot, jednoho nebo dvou internetů, alespoň pár solů na dárky a vyčlenění malé železné rezervy nám na následující týden pro každého zůstává jeden dolar za jídlo na den, což je jedno jídlo maximálně za sol. Z toho musíme nějak vyžít. Hned si na trhu kupujeme housky a ryby a vypadá to, že by to mohlo jít. Moc ale nejásáme.

Večer trávíme na internetu, ale i dnes mám smůlu. Dochází k výpadku proudu a mně se ztrácí většina toho, co jsem napsal. Peníze už jsem ale zaplatil, tak to znamená jediné - další návštěvu zde. A kde na to vezmu? Hm... dnes nebudu večeřet.

Den 317, čtvrtek 1. 7.

Hned ráno vyměňujeme všechny dvacetidolarové cestovní šeky. Směnné kurzy se dost liší, veksláci na ulici je mají kupodivu horší než oficiální směnárny. Cestou na trh za levnými houskami objevujeme levné housky ještě blíž, než je trh, což nám v naší situaci děla velkou radost. Na trhu se však i tak stavujeme a doplňujeme svůj jídelníček o banány.

Když jsme zpátky z trhu, platíme ubytování na celý zbytek pobytu dopředu, abychom tenhle nutný výdaj měli za sebou. Když by nás teď někdo okradl, bylo by to sice špatné, ale alespoň máme zajištěnou střechu nad hlavou, a to je nejdůležitější.

Plácáme se na Plaza de Armas. Je akorát poledne a před Palacio de Gobierno se střídá stráž. Palác ale není tak rozlehlý jako Pražský hrad a taky není přístupný. Výměnu proto můžeme sledovat jen zpoza vysokých mříží, které jej oddělují od náměstí. Je vedro a chudáci vojáci musí šaškovat na nádvoří. I když jejich služba není z nejkreativnějších, určitě je to pro ně čest a mají se daleko líp než obyčejní Peruánci. Jedna taková skupinka obyčejných Peruánců právě stojí před mříží paláce a pokojně demonstruje. Mají s sebou transparenty vyzývající prezidenta k odstoupení a k zajištění práce chudým lidem. Kolemjdoucí se jim podpisují na připravené archy.

Chceme domů přivézt pár dárečku, tak bychom je měli sehnat co nejdřív, dokud ještě máme peníze. Dárky se přece jenom už pak nedají projíst, kdežto peníze jsou k tomu daleko náchylnější…

Centrum je plné krámků se suvenýry, ale ceny nás moc neoslovují. Na Avenida de la Marina, kousek před čtvrtí San Miguel, má však být velký trh indiánských suvenýrů. Z centra je to takových osm kilometrů, takže by to chtělo autobus. Na něj nemáme, zato máme druhou veličinu, která nám může pomoci - čas! Alespoň se pořádně projdeme Limou.

Dostáváme se na Avenida Alfonso Ugarte, ze které pak zahýbáme na dlouhou Avenida Brazil (i v Santiagu byla Avenida Brazil dlouhá a významná ulice). Provoz je šílený, policisté zase ukazují jinak než semafory a my se ve vedru proplétáme mezi auty, náklaďáky a autobusy. Smog je hrozný, zpátky budeme muset jít nějakými postranními uličkami. Teď to ale nechci riskovat, protože bychom mohli zabloudit a přijít na trh, třeba až už bude zavřeno. Cestou zpátky to už bude jedno.

Ulice v Jižní Americe jsou opravdu nekonečné. Z asi 3,5 km dlouhé Avenida Brazil zabočujeme na další chuťovku -Avenidu de la Marina, která je dlouhá snad osm kilometrů. My bychom po ní naštěstí měli jít jen v délce šesti bloků, což může být tak kilometr. I přes délku téhle ulice je však na ní plno lidí.

Na pravé straně narážíme na první obchůdky se suvenýry. Chceme je nejdřív všechny projít a pak se vrátit pro to, co nás zaujalo. Hledáme malou keramiku, dřevěné věci, případně textil. Krámky jsou soustředěny na několika nádvořích. Jsou plné všeho, co si jen lze představit. Dřevěné a kamenné sošky, keramické nádoby všech možných tvarů a kultur, textilie, stříbro, zlato, knihy, pohledy, hudební nástroje. Máloco je ale v naší cenové relaci.

Naštěstí je i Jižní Amerika kontinent, kde se dá smlouvat, tak smlouváme a smlouváme, až nakonec máme všechno, co jsme chtěli. Z našich peněz zase řádně ubylo, ale pořád ještě nejsme na dně. A víme, kam se vypravit, až budeme znovu v Limě. Lepší by ale bylo nakupovat na venkově, kde je všechno o dost levnější. Táňa byla prozřetelnější a dárky začala nakupovat už v Bolívii. Jenže já to vždycky nechávám až na konec a vždycky je to špatně... Snad se teď konečně poučím.

Pořád je hezky, tak se radostně vydáváme na zpáteční cestu. Zabočujeme do postranních uliček, abychom se vyhnuli největšímu hluku a smradu. Takhle to jde až do čtvrti Pueblo Libre, kde nás ale na jednom rohu zastavuje dědula a radí nám, že bychom radši měli jít jinudy, jinak že nás tam dále okradou. Vypadá to tu všude stejně vyprahle, ale velké ulice jsou navíc smradlavé. Bude nejspíš lepší ho poslechnout, protože nevypadá na to, že by mu z téhle rady kynul nějaký prospěch. Jiný kolemjdoucí nám ukazuje cestu, a tak jsme za deset minut zase zpátky na páchnoucí Avenida Brazil. I tak jsme si cestu alespoň trochu zkrátili.

Kruhová Plaza Bolognes, kde se stýká Avenida Brazil a Alfonso Ugarte, je úžasná. Jednak díky krásným budovám všude kolem, které jí dodávají grandiózní vzhled (sama kruhová plocha uprostřed je obrovská), ale taky nekonečnými proudy aut, jež jezdí po kruhovém objezdu pořád dokola. Řidiči vyloženě závodí a dokážu si představit, že kdyby tu nebyli policisté, určitě by se začali auty přetlačovat. Je to džungle.

K večeři sháníme svůj oblíbený pastel de choclo, ale jako by se po něm země slehla. Tak si dáváme housky a den zakončujeme na Plaza San Martín, kde nás kromě upovídaných Peruánců zaujala ještě projíždějící dodávka se zeleným logem B. Braun.

Den 318, pátek 2. 7.

Rána začínají být jednotvárná: déle se válíme v posteli, kde jsou ta vstávání v pět nebo šest hodin, abychom stihli autobus… Teď není do čeho píchnout. Pak snídáme (dnes banány) a vyrážíme na obchůzku do města. Okolí Plaza de Armas známe už jako svoje boty, stejně tak bloky směrem na Plaza San Martín a na trhu. Víme, že je na nich několik muzeí, kam je vstup zdarma. Dnes je pro jejich návštěvu den jako stvořený.

První z nich je Museo Numismático del Banco Wiese na rohu ulic Lampa a Cusco. Z přízemí, kde jsou přepážky k odbavování zákazníků, stoupáme do prvního patra. Tady nám ochranka přivolává zřízence s klíči - všechny cennosti jsou přirozeně řádně zamčené.

V ne příliš velké místnosti se skrývají mince z celého západního pobřeží Jižní Ameriky, které pocházejí z koloniálních dob až ze současnosti. Amerika tehdy nebyla rozdělena na nezávislé státy jako dnes, přesto každá oblast měla svá platidla. Zpočátku se mince razily ze zlata a stříbra, jejich rozměry však nebyly nijak přesně dány. Proto se našlo mnoho šejdířů, kteří mince obrušovali a ve formě prachu tak postupně nashromáždili docela pěkné množství stříbra nebo dokonce zlata. Později došlo k uzákonění přesných tvarů a vah minci, které se navíc začaly vyrábět ze směsí levnějších kovů, což vydrželo až do dneška. Některé mince měly zvláštní podlouhlé tvary, většina však byla klasicky kulatá.

Kromě mincí má však banka ještě malou sbírku zlatých předmětů z doby incké a předincké (opět v samostatné místnosti) a na chodbách jsou vystaveny cenné keramické nádoby a textilie. To asi aby si zaměstnanci byli vědomi kulturního dědictví své země a nehleděli jen na bohatou Severní Ameriku.

Po obědě na lavičce Plaza de Armas mizíme v Museo del Banco Central de Reserva, dva bloky od náměstí. Je zde taky vstup zdarma. Budova je daleko honosnější a starší než moderní skleněné sídlo Banco Wiese, bezpečnostní opatření jsou však daleko tvrdší a dovnitř nesmí ani naše batůžky.

Už v přízemí je vystaveno několik mincí a raznic, kterými byly raženy, hlavní výstava je však v suterénu. V místnosti pod schody jsou řady vitrín s textiliemi, mapami a keramikou. Z nich vedou bytelné trezorové dveře do menší místnosti, kde asi musí být vystaveny pravé poklady. Jsme v největším trezoru, jaký jsem zatím viděl (tak 10 ×10 metrů). Je plný vitrín se starými keramickými nádobami z před­inckého období. Nádherná keramika ve tvaru lidských hlav, ale i džbánků ve tvaru dvou milujících se postav je fascinující. Skoro lepší než v národním muzeu, jen je toho daleko míň.

Kromě oddělení mincí a archeologických nálezů se zastavujeme ještě ve druhém patře, jež je plné obrazů. Většina je z 19. a 20. století. Peruánští malíři se jednoznačně nechávali inspirovat všemi směry, které se postupně v Evropě objevovaly. Nenacházím tu nic opravdu originálního, to ale neznamená, že malby nejsou zajímavé. Některé jsou chráněny čidly, jež okamžitě začnou pípat, jakmile člověk přestoupí čáru nakreslenou na zemi před obrazem.

redakce Braunovin

Čtěte také

Preventivní vyšetření v síti Dialyzačních středisek a nefrologických ambulancí B. Braun Avitum na Světový den ledvin 8. 3. 2018 zachytila o 11 % více lidí s podezřením na onemocnění ledvin.  Zatímco loni bylo z celkového počtu ambulantně vyšetřených posláno 18 % pacientů na další vyšetření, letos to již bylo 29 %. 

11.04.2018
Aktuality z B. Braun

Minulý týden proběhlo v německém Melsungenu, kde sídlí nadnárodní koncern B. Braun, mezinárodní setkání divize Hospital Care, jehož součástí bylo udílení cen Balanced Awards pro rok 2018. 

04.04.2018
Aktuality z B. Braun

Umíte si prosadit právo mít náročné požadavky na kvalitu? Jakým způsobem si nastavujete subjektivního hodnocení? Nejen tyto, ale i mnoho dalších podstatných otázek z problematiky veřejných zakázek řešili účastníci semináře Jak prosadit kvalitu do procesu zadávání veřejných zakázek, který organizovala Aesculap Akademie. Na pár rad a tipů, jak si u veřejných zakázek obhájit kvalitu, jsme se zeptali pana Viktora Wendlera a pana Vladimíra Duchoně.

08.03.2018
Aktuality z B. Braun