Přesun zodpovědnosti farmaceutů z přípravy léčiv do oblasti jejich podávání přináší velké možnosti pro zkvalitnění farmakoterapie, minimalizaci chyb s ní spojených a zlepšení úrovně zdravotní péče.
Z historie
Klinická farmacie jako nový směr farmaceutických věd se začala rozvíjet v 60. letech minulého století ve Spojených státech na Univerzitě Michigan. Intenzivní pionýrská práce je ve svých počátcích dále spojena se jmény Davida Burkholdera, Paula Parkera a Charlese Waltona z Univerzity Kentucky. [1]
Průkopníkem klinické farmacie u nás i v evropském měřítku se stal prof. Jaroslav Květina. Jako děkanovi Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy se mu podařilo zcela unikátně vybudovat první pregraduální vzdělávání v oboru klinické farmacie. Klinická farmacie se stala jedním ze tří hlavních studijních oborů. Tato možnost je dodnes v evropském kontextu ojedinělá a bohužel i u nás po roce 1989 zanikla. Klinická farmacie však stále zůstává jako studijní předmět na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové a je pevně ukotvena v postgraduálním vzdělávání jako jeden ze specializačních farmaceutických oborů a také jako obor doktorandského studia.
Klinická farmacie a současnost
V současné době se klinická farmacie začíná prosazovat v systému naší zdravotní péče. Pracoviště klinické farmacie v českých zemích vznikala během 80. let a později i 90. let minulého století. Jejich působení bohužel nebylo ukotveno v právním řádu ani v systému zdravotní péče, a proto jejich činnost většinou zanikla. Až s rozšířením potřeby akreditací zdravotnických zařízení dochází v českém zdravotnictví znovu k poptávce po klinických farmaceutech.
V roce 2010 vznikla dvě samostatná oddělení klinické farmacie (ve Fakultní nemocnici Na Bulovce a Nemocnici Na Homolce), pracoviště klinické farmacie vznikala a vznikají i v nemocničních lékárnách velkých nemocnic - v Masarykově onkologickém ústavu, Všeobecné fakultní nemocnici v Praze, Fakultní nemocnici Olomouc, Nemocnici u svaté Anny v Brně, Fakultní nemocnici Bohunice, Krajské nemocnici Tomáše Bati ve Zlíně, Fakultní nemocnici Ostrava aj.
Co je hlavní náplní práce klinického farmaceuta?
Klinický farmaceut se aktivně podílí na revizi a úpravě farmakoterapeutických režimů pacientů na klinických odděleních i v ambulancích zdravotnického zařízení. Provádí:
- signální revizi lékové anamnézy při příjmu pacientů do zdravotnického zařízení (záchyt duplicit, závažných lékových interakcí, identifikace rizikových lékových anamnéz);
- zásahy do farmakoterapeutických režimů s ohledem na individuální charakteristiky nemocného,
a to systematicky v průběhu jeho hospitalizace nebo konziliárně (v průběhu hospitalizace i v ambulantní péči); - návrhy finální lékové anamnézy při propuštění pacienta ze zdravotnického zařízení, podílí se na edukaci pacienta před propuštěním.
Všechna doporučení probíhají na základě podrobné znalosti chorobopisu pacienta, výsledků biochemických, hematologických, mikrobiologických aj. testů komplementu a jsou písemně zaznamenána v dokumentaci pacienta.
Dále se kliničtí farmaceuti podílejí na tvorbě doporučených postupů a farmakoterapeutických standardů zdravotnických zařízení, řeší mimořádné události spojené s farmakoterapií, jsou členy lékových komisí a podílejí se na tvorbě lékové politiky zařízení. Pracoviště klinické farmacie je také farmakovigilačním centrem zdravotnického zařízení, hlásí nežádoucí účinky na Státní ústav pro kontrolu léčiv. [2]
V prosinci roku 2010 byla založena Česká odborná společnost klinické farmacie ČLS JEP (www.coskf.cz). Aktivity společnosti posilují a urychlují začleňování oboru do systému zdravotní péče u nás. Nová odborná společnost má zásadní význam pro sjednocení postupů, tvorbu koncepce oboru a garanci kvality jeho dalšího rozvoje.
[1]
R. R. Miller , History of clinical pharmacy and clinical pharmacology, J. Clin Pharmacol April 1, 1981, vol. 21, no. 4, 195-197.
[2]
Vzdělávací program klinické farmacie (kapitola 6) schválený Akreditační komisí MZ ČR 2011.
Autor: PharmDr. Irena Netíková, Ph.D. FN Na Bulovce,
oddělení klinické farmacie