Jozef Píry se vrátil ke kulturistice téměř po třiadvaceti letech. Na konci osmdesátých let byl ještě aktivním členem kulturistického oddílu, ale kvůli vysokému pracovnímu nasazení musel své sportovní aktivity výrazně omezit. Následovalo poměrně dlouhé mezidobí, které bylo kromě pracovních povinností a všedních stresů vyplněno také vynikající kuchyní Jozefovy manželky paní Marty. Její skvělé kuchařské umění se mu však nakonec stalo osudným. Na konci roku 2007 totiž Jozefova váha dosahovala téměř 130 kg a obvod jeho pasu až 140 cm. Podle jeho slov šlo o dost „obludná“ čísla, se kterými nebyl ani trochu spokojen, ale zlom nastal až v okamžiku, kdy se na něj manželka podívala a řekla mu: „Jsi tlustý a neforemný, koukej jít cvičit a něco se sebou dělej.“
Jozef Píry před třemi lety...Tato slova byla pro Jozefa Píryho hlavním impulzem, aby se dostal opět do formy, ve které byl naposledy před více než dvaceti lety. „Doslova ze dne na den jsem se rozhodl změnit svůj život. Do 20. února 2008 jsem žil starý život a od té doby žiju úplně nový. Musel jsem kompletně změnit způsob stravování, striktně dodržovat životosprávu, a to včetně budíčku a večerky. Odpočinek je totiž pro kulturisty nezbytnou součástí úspěchu.
Svaly nerostou v posilovně, jak si asi většina lidí myslí, ale právě při odpočinku a relaxaci. Každý sport, když se dělá na vrcholové úrovni, je náročný, ale kulturistika není jen sport, je to především životní styl a životní cesta plná odříkání a obrovské dřiny,“ řekl Braunovinám o svém novém životě Jozef Píry.
K dosažení vrcholových výsledků v kulturistice je nutné podřídit doslova všechno. Pokud to sportovci myslí opravdu vážně, musí omezit noční život, alkohol, labužnickou gastronomii
a stoprocentně dodržovat přísná pravidla. Tímto způsobem se zachoval i Jozef Píry. „Rozhodl jsem se do toho jít naplno a začal jsem hned zpočátku cvičit šest dní
v týdnu tři hodiny denně. Dvě hodiny jsem trávil v posilovně a hodinu jsem věnoval kardiocvičení.
Za dva roky shodil třetinu váhy a vyhrál titul mistra Slovenska v kulturistice
Po dvou letech usilovného tréninku jsem se ze 130 kg dostal na 88,7 kg a z obvodu pasu jsem ubral neuvěřitelných 62 cm,“ upřesnil Jozef výsledky své tvrdé dřiny. Nejnáročnější zkouška pro něj přišla až devět měsíců před soutěží. Tehdy musel stejně jako všichni profesionální kulturisté podstoupit velice náročnou, několik měsíců trvající bezsacharidovou dietu. „Kulturistická strava nepatří mezi kulinářské vrcholy. Prakticky jediné, co jsem jedl, byla rýže a kuřecí maso. Jeden týden jsem jedl 50 g rýže denně, druhý týden už jen 25 g a třetí týden už jsem nejedl nic. K tomu jsem měl třikrát denně 150 g neochuceného kuřecího masa vařeného ve vodě. Tímto způsobem jsem se stravoval devět měsíců. Tuky a cukry jsem přijímal pouze z rýže, nic jiného jsem nesměl. Všechno ostatní, včetně ovoce, mi bylo po celou dobu diety zapovězeno. Potřebnou energii jsem čerpal pouze ze svých tukových zásob, kterých jsem měl z minulých let více než dost.
... a dnesZcela objektivně ale musím říct, že jsem pociťoval příšerný hlad. Všude kolem mě byla spousta jídla, stačilo jen natáhnout ruku
a najíst se, ale zařekl jsem se, že to neudělám. Když už jsem se dostal až sem, vydržím to,“ prozradil Jozef své pocity. Po celou dobu jeho strastiplné cesty k vytouženému vrcholu na něj dohlížel reprezentační trenér Milan Čižek, který již úspěšně vychoval několik desítek mistrů Slovenska a medailistů z evropských i světových šampionátů. „Poslední měsíce byly opravdu náročné. Jedním
z důsledků sacharidové diety je neustálý pocit hladu, což má obrovský vliv na psychiku člověka. Jste velmi podrážděný
a nervózní a tyto stavy mají nejhorší vliv na nejbližší okolí. Poslední tři dny před soutěží se navíc musí celý organismus úplně odvodnit, a tak nesmíte nic jíst ani pít. Jediné, co jsem vypil, byly dvě kávy za den. Jsem si jist, že bez podpory rodiny bych to nedokázal a jsem jim za jejich trpělivost nesmírně vděčný,“ nešetří Jozef chválou na svou rodinu.
Jozef Píry by mohl být příkladem pro stejně staré lidi, kteří již ztratili vůli bojovat za své sny. V příštím roce oslaví již padesáté narozeniny, ale svými plány se spíše zařazuje k o generaci mladším ročníkům. Pokud bude zdráv a pracovní povinnosti mu to umožní, chtěl by opět bojovat o titul mistra Slovenska a pokusit se o přední umístění na mistrovství Evropy a mistrovství světa. Málokdo ví, že Slovensko je kulturistickou velmocí a bojovat o umístění na předních místech je nesmírně náročné, zvláště pro padesátníka. Prakticky každý z Jozefových konkurentů by mohl být jeho synem, ale i přesto s nimi měří své síly a je v tom velice úspěšný.
Cílevědomost a pracovitost je u Jozefa znát nejen v jeho sportovní kariéře, ale rovněž v profesní oblasti. Vystudoval dvě vysoké školy a v Topolčanech vlastní společně se svou manželkou lékárnu, která úzce spolupracuje s dialyzačními středisky B. Braun Avitum na Slovensku a zajišťuje distribuci léčiv. Pro společnost B. Braun je tak již řadu let váženým obchodním partnerem a prostřednictvím Braunovin mu přejeme spoustu dalších vítězství, a to jak ve sportovní kariéře, tak i v osobním životě.