Přejít na obsah stránky | Klávesové zkratky | Hlavní strana | Mapa stránek | Vyhledávání | Přejít na hlavní navigační menu

4. Červen 2014

Igor Grimmich

Igor Grimmich se narodil v roce 1979 v Praze. Vystudoval gymnázium a posléze se vyučil uměleckým truhlářem, zároveň začal studovat na pražské Akademii výtvarných umění. V ateliéru malby Michaela Rittsteina, do nějž nastoupil roku 2002, i o šest let později absolvoval.

Je nositelem ceny ARSkontakt a mezinárodního ocenění Europol Competition - jeho dílo Úsvit (2010) bylo díky tomu zakoupeno do sbírky Europol v Haagu.

Jeho tvorba se odvíjí v rámci figurální malby. Doposud se zabýval převážně světem lidských postav a jejich existence ve městě, v posledním období se jeho zájem obrátil k severočeské krajině v okolí Dubé, kde částečně bydlí. V námětovém okruhu jeho tvorby se objevily lyrické přírodní momenty - z kukel vylézající vážky, měsíc nad tichou vodní hladinou - které často okukuje noční tulák na bicyklu. Malba Igora Grimmicha se dá nazvat jako podivuhodná. V rámci žánru realistické malby s prvky exprese si v ní autor osahává nadreálná, neskutečná, snová, magická témata.

 

Kdy tě napadlo, že se staneš malířem? A jaká byla cesta k cíli?

Myslel jsem si už od dětství, že bych mohl být malířem, ale nemohl jsem přijít na to, za který konec to vzít. Po gymnáziu jsem dělal různé činnosti okolo restaurování kamene atd. Tak jsem si chvíli myslel, že bych mohl být sochař. Nakonec jsem se stal řadovým pracovníkem v truhlářské dílně a smířil se s osudem. Padl tam na mě takový existenciální pocit z toho, že mám celkem jasný, trochu depresivní výhled do budoucnosti. Budu chodit pravidelně do práce, budu se pomalu zlepšovat, časem budu mít trochu víc peněz, a tak to půjde až do smrti.  Ale najednou se mi to spojilo, na mysli mi vytanuly obrazy ranního stávání, výhledů z dílen do měnící se krajiny, čekání na zastávce. To mi přišlo jako silná témata, tak pak už stačilo jen začít malovat. Nicméně u cíle nejsem, protože s každou další metou se vyjevují zase další cíle. Například chci být ještě lepší malíř.

 

Jaká témata tě inspirují? Jak při své práci postupuješ? A jak náročná (technicky, časově, finančně) je umělecká tvorba?

Mám rád krajinu s určitou atmosférou. Soumraky nebo úsvity, kdy se osvětlení zdramatizuje. V takové krajině se mohou začít odehrávat různé děje, vtahy mezi aktéry, kteří se tam pohybují. Když jsem při síle, baví mě s mírnou dávkou ironie tyto vztahy zkoumat. Když jsem existenciálně zdeptán, prchám k lyričtější, melancholické krajině. Postup mám takový, že čekám, až mi v hlavě vytane nějaká situace, která mě zjitří a začne dostávat i nějakou vizuální podobu. Může to být zpráva z médií, něco, co vídám každý den, může to přijít odkudkoliv. Někdy mám představu tak jasnou, že mohu začít malovat, jindy přijde řada skic. Někdy zpětně dělám skici z obrazu, co už jsem dokončil. Vznikají tak další možnosti. Co se náročnosti týče, je nejdůležitější najít si na práci čas a prostor. Ten je asi nejdražší. A taky se udržet v klidu, nenechat se ničím vystresovat, jinak nic kloudného nevznikne. Oproti jiným činnostem je malířství těžko měřitelný výkon. Nedá se počítat, kolik hodin co trvá a na kolik přišel materiál. Některá věc se nedožije dokončení, něco vznikne rychle, jindy je třeba obraz i několikrát odložit, protože nevíte jak dál. Finančně to obnáší trvalou nejistotu. Na druhou stranu pravidla si určuji sám.

 

Čím se teď zabýváš?

Na výstavě ve Vltavínu jsem použil obrazy na dvojí osvětlení - denní světlo a UV světlo, na které reagují fluorescentní barvy. Mám tak v jednom obraze obrazy dva. Aby to fungovalo, je nutný vždy nějaký kompromis, a to mě baví. Tímto se chci zabývat dál a budu mít i čas, protože mě nečeká na horizontu žádná větší výstava, která by mě nějak svazovala. Takže mám prostor na práci a tak to mám rád.

 

Malby v prostoru

Na zmíněné výstavě v pražské Galerii Vltavín Igor Grimmich poprvé rozvinul své malby do prostoru. Do zatemněného prostoru galerie instaloval malby, na nichž pracoval s fosforeskujícími barvami, které divákovi i v tmavé místnosti dovolily vnímat jejich obsah. Těmto obrazům tak nabídl dvojí existenci - jinak vypadá malba za normálního denního osvětlení, a jinak zase v noci. Do místnosti pak instaloval i krásně vonící listí a dřeviny, navozující atmosféru přírodního prostředí, a bicykl, na nějž návštěvník zatoužil nasednout a prožít noční dobrodružství, podobně jako je na svých cyklistických nočních toulkách prožívá autor.

        

 

 Vhodné místo II., akryl, plátno, 65 x 65 cm, 2012     Úrodný kraj, akryl, plátno, 110 x 110 cm, 2012

 

Kateřina Tučková
autorka rubriky Doteky umění, spisovatelka, historička umění

Čtěte také

Výtvarnice Ivana Štenclová patří k nepřehlédnutelným osobnostem současné umělecké scény. Vystudovala Akademii výtvarných umění, kde navštěvovala ateliér kresby vedený Jitkou Svobodovou, po studiích začala ihned vystavovat a angažovat se i kurátorsky – připravila několik ročníků ostravského sympozia SmaltArt.

30.07.2016
Aktuality z B. Braun

Od června probíhá v Praze druhý ročník sochařského festivalu SCULPTURE LINE, díky němuž bezmála dvě desítky veřejných prostranství po celé Praze zdobí originální sochy a instalace. Unikátní pražská „sochařská linka“ až do 30. 9. 2016 nabízí místním obyvatelům i turistům jedinečnou příležitost poznat stará známá místa ve zcela novém kontextu a obdivovat umělecká díla.

01.09.2016
Aktuality z B. Braun

Patří k nejúspěšnějším malířům své generace. Symbolistní realistická malba s prvky exprese je jedinečnou ukázkou perfektně zvládnutého řemesla i bohatého vnitřního obsahu. Za každým výjevem se odehrává reálný příběh, většinou dosti dramatický, který autor přetavuje do podoby malby s nenapodobitelnou náladou a atmosférou.

12.10.2016
Aktuality z B. Braun