Braunoviny Aktuální informace ze společností skupiny B. Braun v ČR a SR

Tarabuco 30. srpna 2010

Do Tarabuka sjíždíme z kopce, po necelých třech hodinách ze Sucre. Takhle z výšky je malinké a klidné. Není vůbec poznat, že trh už je v plném proudu. Téměř ihned poté, co vystoupíme, se na nás vrhají první prodejci ověšení vším možným. Konkurence je velká, takže musí využít prvních chvilek, kdy je tu turista nový, nezná ceny a je trochu omámený místní atmosférou. To na nás ale rozhodně neplatí. (více)

Sucre - hlavní město Bolívie 7. července 2010

U autobusového nádraží, které je od centra v Sucre vzdáleno několik kilometrů, nasedáme na micro C, starý americký rozklepaný plechový autobus dodge, a vystupujeme u trhu, kde by měly být levné hotýlky. Hned naproti se nám zalíbilo příjemné Alojamiento La Plata, s dvorkem a pokojíky kolem pavlače. Ideální základna, přímo v centru města. (více)

Potosí - Nejvýše položené město na světě 26. května 2010

Snad poprvé jsme si teď přáli, aby měl náš autobus zpoždění. Z Uyuni do Potosí jsme měli jet osm hodin, což znamenalo příjezd ve dvě ráno. Bohužel, zrovna dnes se proti nám všechno spiklo a autobus přijel načas. Ve dvě ráno jsme se tak ocitli na studené ulici, s batohy a ospalí. (více)

Na střeše Jižní Ameriky 29. dubna 2010

Brrr! Vstávat do takové zimy se nám vůbec nechce. Čeká nás snídaně. Mezitím, než ji připraví, se trochu procházím po okolí a dělám pár fotek. Děti i lamy jsou samozřejmě pryč, ale drsnost pustiny zůstala. Kdo ví, co místní lidi vede k tomu, že přežívají v tak nehostinných podmínkách na tak opuštěném místě. Vyjíždíme po deváté hodině. Džíp je pěkně vymrzlý, ale za chvíli ho začínáme zadýchávat. (více)

Okolí Uyuni 31. března 2010

V knize jsem četl, že jedna místní brožura nazvala Uyuni frigidním městem. Myslím, že to přesně vystihuje jeho nejcharakterističtější vlastnost – velkou zimu. I Bolívijci se údajně při vyslovení jména Uyuni oklepou zimou. Jsme v otevřené poušti v nadmořské výšce 3 660 metrů. (více)

Bolívie: ORURO 25. února 2010

Indiánky s typickými buřinkami a dětmi zabalenými v pestrobarevných látkách na zádech jsou neklamným znamením, že se nacházíme opravdu v Bolívii. Na zdejší zimu jsou zvyklé a připravené. Sukni z několika vrstev mají překrytou svetrem a barevně tkanou dekou. Na zádech je ještě hřeje vak vzniklý svázáním rohů barevné pruhované látky. Někdy v něm mají brambory, jindy dítě nebo nějaké osobní haraburdí. Přesně tak jsem si Bolívii představoval – babičky s buřinkou a vakem na zádech. (více)

Pomalované vrchy - sbohem Chile 26. ledna 2010

Dnes večer už odjíždíme z Iquique, proto se ráno definitivně loučíme v hostelu. Odjezd do Humberstone a Cerros Pintados máme sjednán až na jedenáctou hodinu, ale u společnosti, která nám zprostředkovala taxík, se zastavujeme už dřív a necháváme si u nich batohy. Vyzvednout si je můžeme až do devíti do večera, takže se o ně celý den nebudeme muset vůbec starat. (více)

Iquique - mezi pouští a oceánem 22. prosince 2009

Mezi pouští a oceánem (více)

San Pedro de Atacama 18. listopadu 2009

Vše jde dobře a v pohodě až do Antofagasty, města na tichomořském pobřeží, asi 1 350 kilometrů severně od Santiaga, kam přijíždíme ráno kolem deváté hodiny. Obloha je jako vymetená stejně jako celou noc. Tady na severu je klima úplně jiné než v centru Chile. Většinu roku je sucho a země je vyprahlá jako na Sahaře. Všude kolem se rozprostírá poušť táhnoucí se od moře až k Andám. (více)

Čarokrásné údolí Valle del Encanto 13. října 2009

Dnes opouštíme Santiago a vydáváme se na sever. Sice jen nějakých 300 kilometrů, ale snad to bude stačit na to, aby tam už míň pršelo a víc svítilo slunce. Na autobusovou dopravu je zatím spolehnutí, a tak ze Santiaga odjíždíme docela na čas. (více)

Setkání v Santiagu 18. září 2009

Zase mě čeká ranní vstávání. V Santiagu chci být co nejdřív, a tak odjíždím autobusem v osm ráno. I dneska jsem se probudil do olověného dne a vůbec se nedivím Valparaísanům, že některé části jejich města jsou tak zanedbané. Asi bych v tomhle počasí taky neměl moc náladu cokoliv opravovat nebo zlepšovat. (více)

Valparaíso 7. července 2009

Nejdřív jsem si myslel, že si konečně užiju slunečného dne. Doslova pár minut před Valparaísem ale vjíždíme do husté mlhy a ta se drží stále až do města. Není to žádná náhoda, ve Valparaísu je to spíš pravidlo. Celé město je většinu roku zahaleno do husté mlhy. (více)

Chillán 3. června 2009

Feria de Chillán je jedním z nejvyhlášenějších trhů v Chile. Má být barevný ovocem, zeleninou a místními rukodělnými výrobky. Na asijské trhy sice nemá, ale barevný opravdu je. Stolky s produkty zemědělců se střídají s krámky s hovězím a rybím masem. (více)

Santiago de Chile 4. května 2009

Silnicím vévodí žluté autobusy MHD s velkým černým číslem linky nakresleným na pravém boku. Mezi nimi se sebevražedně proplétají osobáky a chodci. Je chladno a lidi venku chodí v bundách. (více)

Tajemství Velikonočního ostrova 1. dubna 2009

Kamenitá silnice se táhne podél pobřeží, do kterého se opírají vlny oceánu, a je zvláštní, že všude kolem se povalují kameny. Podle některých vědců část z nich (možná všechny) pochází z rozbitých ahu. Skoro to ale vypadá, jako by tady před pár dny vybuchla sopka a „zaprášila“ celý ostrov kameny. (více)

Velikonoční ostrov – Rapa Nui 5. března 2009

Letištní budova (spíš letištní domeček) je malá, protože tady přistávají jen dvě letadla každý druhý den: v pondělí, středu a pátek se tudy přeženou dva boeingy LanChile, jeden ze Santiaga na Tahiti, druhý z Tahiti do Santiaga. A to je všechno. (více)

Tahiti - země, kde neznají slovo laciný 3. února 2009

V 9.45 odjíždí le truck od kempinku k přístavnímu molu ve 25 kilometrů vzdáleném Vaiare. Je skoro prázdný, cestou přistupuje pár turistů, kteří soudě podle batohů asi taky pojedou trajektem na Tahiti. (více)

Papeete déja vu 20. ledna 2009

Asi bych měl trochu osvětlit, kde jsem se to vlastně ocitl. Francouzská Polynésie, francouzské zámořské území v jižním Tichém oceánu, se dělí na pět skupin ostrovů – Společenské (nazvány tak proto, že jsou vzhledem k rozlehlosti oceánu seskupeny hodně blízko u sebe), Tuamoty, Markézy, Australy a Gambiery. Společenské ostrovy se ještě dělí na ostrovy Návětrné a ostrovy Závětrné. A právě na dvou z Návětrných ostrovů – Tahiti a Moorea – strávím zdejší pobyt. (více)

Melbourne – Papeete 2. prosince 2008

Melbourne je město „hračičků“ s šílenými nápady. Na chodníku, přímo před zastávkou tramvaje, totiž ze země ční roh zasypané budovy! Asi 10 krát 8 metrů široký a 3 metry vysoký čtyřstěn, na jehož jedné straně je zlatými písmeny vyvedeno „ARY“, vynořující se šikmo ze země, a na druhé straně zase „LIBR“, do země se zanořující. Oni tady před knihovnou pohřbili knihovnu! Nápad s pohřbenou knihovnou je jen jedním z mnoha. K těm nejlepším určitě patří sousoší Three businessmen brought their lunch (Tři byznysmeni si přinesli oběd) na Swanston Walk. (více)

Melbourne 1. listopadu 2008

Centrum Melbourne je jako ve většině australských měst postaveno jako čtvercová síť s kolmými ulicemi. Proto se tu snad ani nedá zabloudit ... (více)

předchozí 1 2 další Kontaktujte redakci Nahoru